ALICJA W KRAINIE CZARÓW

ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ

   ROZDZIAL VIII

   8

   PARTIA KROKIETA U KRÓLOWEJ

   NA HŘIŠTI U KRÁLOVNY

   W poblizu wejscia do ogrodu rósl spory krzew bialej rózy. Trzech ogrodników przemalowywalo pospiesznie jego kwiaty na kolor czerwony. Zdziwilo to bardzo Alicje, podeszla wiec blizej i uslyszala slowa jednego z ogrodników:

- Uwazaj tylko, Piatko! Jak mozesz pryskac mi tak na ubranie!

   Poblíž vchodu do zahrady stál velký růžový keř. Růže, které na něm rostly, byly bílé, u něho však stáli tři zahradníci a pilněje natírali na červeno. Alence se to zdálo velmi podivné, šla tedy blíže, aby je pozorovala, a právě když k nim došla, slyšela jednoho z nich, jak praví: "Ty si už dej pozor, Pětko, a nestříkej po mněbarvou, nebo... !"

   - Nic na to nie poradze - odparl Piatka wyraznie urazony. - Siódemka tracil mnie w lokiec.

   "Já za to nemohu," řekl Pětka mrzutě. "Sedma mi vrazil do lokte."

   Na to Siódemka: - Dobrze, dobrze, Piatko! Zrzucaj zawsze wine na drugich!

   Načež se naň Sedma podíval a řekl: "Tak, tak, Pětko! Jen to vždycky sveďna druhého!"

   - Nie odzywalbys sie lepiej - przerwal Piatka. - Nie dalej jak wczoraj Królowa powiedziala, ze zaslugujesz na sciecie.

   "Ty raději nemluv!" řekl Pětka. "Jenom včera jsem slyšel Královnu, jak říkala, že bys zasloužil, aby ti srazili hlavu!"

   - Za co? - zapytal pierwszy ogrodnik.

   "A pročpak?" řekl zahradník, jenž byl promluvil první.

   -To nie twoja sprawa, Dwójko - odpowiedzial Siódemka.

   "Do toho toběnic není, Dvojko!" řekl Sedma.

   - Nieprawda, to jest jego sprawa - wtracila sie Piatka. - I powiem mu nawet za co: za to, ze przyniósl Kucharce zamiast cebuli sadzonki tulipanów.

   "A je mu do toho!" řekl Pětka, "a taky mu to řeknu. - Bylo to za to, žes kuchaři přinesl tulipánové kořeny místo cibule."

   Siódemka rzucil pedzel na ziemie i wlasnie zaczal:

- Jak Boga kocham, ze wszystkich niesprawiedliwosci... - kiedy nagle urwal wpól zdania, wzrok jego bowiem padl na Alicje. Po chwili wszyscy trzej ogrodnicy zaczeli bic przed nia glebokie poklony.

   Sedma praštil štětkou o zem a zrovna začal: "No, ze všech nespravedlivostí - " když náhodou zavadil pohledem o Alenku, která stála a poslouchala je - a náhle se zarazil; druzí dva se též ohlédli, a všichni tři se hluboce poklonili.

   - Czy moglibyscie mi wytlumaczyc, po co przemalowujecie te róze? - zapytala Alicja zmieszana ich czolobitnoscia.

   "Neřekli byste mi," řekla Alenka trochu nesměle, "pročty růže natíráte?"

   Piatka i Siódemka spojrzeli milczaco na Dwójke. Ten zas powiedzial cichutko:

- Idzie o to, prosze panienki, ze to mialy byc czerwone róze, a my przez pomylke zasadzilismy biale. Gdyby Królowa dowiedziala sie o tym, zaraz kazalaby nas sciac. Widzi panienka, robimy, co mozemy, zanim ona nadejdzie i... - W tej chwili Piatka, który wpatrywal sie przez caly czas w przeciwlegly kraniec ogrodu, wrzasnal: - Królowa, Królowa! - po czym wszyscy trzej upadli twarza na ziemie. Nastepnie rozlegly sie odglosy wielu kroków. Alicja wytezyla wzrok, pragnac jak najszybciej ujrzec monarchinie.

   Pětka a Sedma neřekli nic a jen se podívali na Dvojku. Dvojka začal tichým hlasem: "No - totiž - vidíte, slečno - tohle to tu měl být červený růžový keřa my sem zasadili omylem bílý: a kdyby to Královna uviděla, přišli bychom všichni tři o hlavu, víte. Tak vidíte, slečno, děláme, co nejlepší dovedeme, dříve než přijde, abychom - - " V té chvíli Pětka, jenž se úzkostlivědíval ke vchodu do zahrady,Vykřikl: "Královna! Královna!" a všichni tři zahradníci se ihned vrhli tváří na zem. Rozlehly se kroky, a Alenka se ohlédla, dychtivá spatřit Královnu.

   Najpierw szedl oddzial zolnierzy. Byli oni zupelnie podobni do trzech ogrodników, podluzni i plascy, z ta tylko róznica, ze mieli zamiast pików wymalowane na tulowiach trefle. Za nimi postepowali bogato przyozdobieni diamentami dworzanie, po nich dziesiecioro dzieci królewskich, wesolych i rozigranych (cala rodzina królewska naznaczona byla kierami). Potem szli goscie, przewaznie Królowie i Królowe. Alicja dostrzegla pomiedzy Bialego Królika okropnie podnieconego i zgadzajacego sie z góry ze wszystkim, co mówili jego rozmówcy. Przeszedl on obok Alicji i nawet jej nie zauwazyl. Nastepnie szedl Walet Kier niosac na purpurowej poduszce z aksamitu korone królewska.

No koniec kroczyli majestatycznie KRÓL I KRÓLOWA KIER.

   Nejprve kráčelo deset vojínů, nesoucích píky; ti všichni se postavou podobali zahradníkům: byli podlouhlí, placatí, a ze čtyřrohůjejich těl jim vyrůstaly nohy a ruce. Potom šlo deset dvořanů, oděných v kárované šaty; kráčeli v dvojstupu jako vojíni. Za nimi šly královské děti; bylo jich deset a hopkovaly vesele ve dvojicích, držíce se za ruce; byly vesměs ozdobeny srdíčky. Nato kráčeli hosté, povětšiněKrálové a Královny, a mezi nimi uviděla Alenka Bílého Králíka. Mluvil spěšněa rozčileně, usmíval se všemu, co kdo řekl, a přešel kolem ní, aniž si jí povšiml. Za ním šel Srdcový Kluk jako panoš, nesa královskou korunu na sametové podušce, a na konci tohoto krásného průvodu kráčel Srdcový Král s Královnou.

   Alicja nie bardzo wiedziala, czy powinna rzucic sie na ziemie, tak jak to uczynili ogrodnicy. Przyszlo jej jednak na mysl, ze maly bylby pozytek z takich uroczystych pochodów, gdyby wszyscy musieli na ich widok padac na twarz, bo któz by wówczas mógl im sie przygladac? Stala wiec spokojnie i czekala, co dalej nastapi.

   Alence napadlo, že by snad také měla padnout tváří k zemi jako zahradníci, ale nedovedla se upamatovati, že by kdy byla slyšela o takovémhle pravidle o královských průvodech. "A k čemu by vlastněbyly průvody," pomyslela si, "kdyby se všichni lidé měli položit tváří k zemi a nic neviděli?" Zůstala tedy stát, kde byla, a čekala.

   Kiedy orszak znalazl sie tuz obok Alicji, Królowa spojrzala na nia surowo i zapytala Waleta Kier: - Kto to jest?

Walet uklonil sie tylko i usmiechnal zamiast odpowiedzi.

   Když průvod přišel až k ní, všichni se zastavili a pohlédli na ni, a Královna řekla přísně: "Kdo je to?" Řekla to Srdcovému Klukovi, jenž se v odpověďjen poklonil a usmál.

   - Glupiec - rzekla z wsciekloscia Królowa. A potem zwrócila sie do Alicji: - Powiedz, jak sie nazywasz, moje dziecko.

   "Hlupáku!" řekla Královna, netrpělivěpohodivši hlavou; a obracejíc se k Alence, pokračovala: "Jak se jmenujete, dítě?"

   - Nazywal sie Alicja, prosze Waszej Królewskiej Mosci - odpowiedziala Alicja bardzo uprzejmie, choc pomyslala sobie równoczesnie: „Wlasciwie to tylko talia kart i nie ma powodu za bardzo sie nimi przejmowac”.

   "Jmenuji se Alenka, ráčí-li Vaše Veličenstvo," řekla Alenka velmi zdvořile, ale k sobě dodala: "Hm, vždyťjsou to nakonec jenom karty, nemusím se jich bát!"

   -A kto to sa ci tutaj? - zapytala Królowa, wskazujac na trzech ogrodników lezacych plackiem wokól krzaka rózy. (Trzeba Wam bowiem wiedziec, ze lezeli oni na brzuchach, a z tylu pokryci byli tym samym wzorem, co cala talia kart. Królowa nie mogla wiec odróznic, czy sa to ogrodnicy, zolnierze, dworzanie, czy zgola jej wlasne dzieci).

   "A kdo jsou tito?" řekla Královna, ukazujíc na tři zahradníky, kteří leželi u růžového keře; - neboť, vidíte, jelikož leželi tváří k zemi, a vzor na jejich zádech byl stejný se vzorem, který měly na zádech ostatní karty, nemohla vědět, jsou-li to zahradníci, nebo vojáci, nebo dvořané, nebo tři z jejích vlastních dětí.

   -A skad ja moge wiedziec? To nie moja sprawa - powiedziala Alicja, zdumiona wlasna smialoscia.

   "Jak to já mám vědět?" řekla Alenka, sama překvapena nad svou odvahou. "To není moje starost."

   Królowa zrobila sie purpurowa z wscieklosci, przez chwile wpatrywala sie w Alicje wzrokiem dzikiej bestii, po czym zawolala: - Sciac ja, sciac ja natychmiast!

   Královna zrudla hněvem, chvíli na ni zůstala zuřivěhledět jako divoké zvíře, a pak zaječela: "Hlavu jí srazte! Hlavu - "

   - Bzdura! - rzekla Alicja bardzo stanowczo i Królowa zamilkla.

   "Nesmysl!" řekla Alenka velmi hlasitěa rozhodně, a Královna zmlkla.

   Król zas wzial swa malzonke za reke i rzekl niesmialo: - Zastanów sie, kochanie, przeciez to tylko dziecko.

   Král jí položil ruku na rameno a řekl nesměle: "Uvaž, drahá: vždyťje to jenom dítě!"

   Królowa odwrócila sie gwaltownie i zawolala na Waleta wskazujac na ogrodników: - Odwrócic sie natychmiast!

   Královna se od něho zlostněodvrátila a řekla Srdcovému Klukovi: "Obraťje!"

   Walet wykonal to noga, jak gdyby nie chcac sie pobrudzic.

   Kluk obrátil zahradníky velmi opatrnějednou nohou.

   - Wstawajcie! - wrzasnela Królowa, a ogrodnicy zerwali sie z ziemi i zaczeli bic poklony Królowi, Królowej, dzieciom królewskim i calemu orszakowi.

   "Vstaňte!" řekla Královna pronikavým, vřískavým hlasem, a tři zahradníci ihned vyskočili a začali se klaněti Králi, Královně, královským dětem a všem ostatním.

   - Przestancie w tej chwili - zaryczala Królowa. - Mozna oszalec od tych ciaglych poklonów! - Nastepnie, wskazujac na róze, zapytala: - Coscie tu robili?

   "Nechte toho!" zavřískla Královna, "už mi z toho jde hlava kolem." A pak, obracejíc se k růžovému keři, pokračovala: "Co jste to tu dělali?"

   - Dopraszam sie laski Waszej Królewskiej mosci - rzekl pokornie Dwójka padajac na kolana - próbowalismy...

   "Ráčí-li Vaše Veličenstvo," řekl Dvojka velmi pokorným tónem, poklekaje na jedno koleno, "my jsme se pokoušeli ---"

   - Juz widze! - wrzasnela Królowa, która z wielka uwaga przypatrywala sie krzewowi. Sciac ich! Orszak ruszyl tymczasem i tylko trzech zolnierzy pozostalo na miejscu, aby dokonac zarzadzonej przez monarchie egzekucji. Nieszczesliwi ogrodnicy zwrócili sie do Alicji z blaganiem o wstawiennictwo i pomoc.

   "Už vidím!" řekla Královna, která mezitím prohlížela růže. "Všem třem hlavy dolů!" a průvod šel dále, zanechav pozadu jen tři vojáky, aby popravili nešťastné zahradníky, kteří se utekli k Alence o ochranu.

   - Nie bedziecie scieci - rzekla stanowczo Alicja i wsadzila wszystkich trzech do wielkiej donicy, która stala w poblizu krzewu. Zolnierze szukali ich przez chwile, po czym spokojnie udali sie w slad za orszakiem.

   "Nebudete popraveni!" řekla Alenka a strčila je do velkého květináče, stojícího opodál. Tři vojáci nějakou chvíli chodili sem a tam, hledajíce je, a pak klidněodešli za druhými.

   - Czy zostali scieci?! - krzyknela z daleka Królowa.

   "Už mají hlavy pryč?" volala Královna velmi hlasitě.

   - Jako zywo, Wasza Królewska Mosc! - zawolali w odpowiedz dzielni wojacy.

   "Jejich hlavy jsou pryč, ráčí-li Vaše Veličenstvo!" zavolali vojáci v odpověď.

   -To dobrze - ucieszyla sie Królowa. - Czy umiesz grac w krokieta?

   "Tak je to v pořádku!" zavolala Královna ještěhlasitěji. "Umíte hrát kroket?"

   Zolnierze spojrzeli na Alicje, do której najwidoczniej odnosilo sie to ostatnie pytanie.

   Vojáci mlčeli a pohlíželi na Alenku, jelikož otázka zřejměplatila jí.

   -Tak! - zawolala Alicja.

   "Ano!" zavolala Alenka; ale ihned se rozpomněla, že je to velmi dávno, co tuto hru hrála; pamatovala si však, že při ní každý hráčvelikou palicí popohání svou kouli, kterou musí prohnat řadou branek, rozestavených po trávníku, a že se při tom snaží svou koulí odpálit kouli protivníkovu co nejdále od branky.

   - Wiec chodz tutaj! - wrzasnela Królowa. Alicja przylaczyla sie do orszaku, niezmiernie zaciekawiona takim obrotem rzeczy.

   "Tak pojďte s námi!" zařvala Královna, a Alenka se přidala k průvodu, velmi zvědava, co se bude díti dále.

   - Mamy dzis sliczna pogode - odezwal sie nagle jakis niesmialy glosik tuz u jej boku. Byl to Bialy Królik, który przypatrywal sie Alicji z wyraznym zaniepokojeniem.

   "Je dnes - je to dnes velmi krásný den!" pravil nesmělý hlásek po jejím boku. Kráčela vedle Bílého Králíka, jenž se jí úzkostlivěpo očku díval do tváře.

   - Istotnie, sliczna - odpowiedziala uprzejmie Alicja. - A gdzie jest Ksiezna?

   "Velmi krásný," řekla Alenka, "- a kde je Vévodkyně?"

   - Cicho, na milosc boska, cicho - wymamrotal Królik rozgladajac sie dokola z przerazeniem. Nastepnie wspial sie na palce i szepnal Alicji do ucha: - Ona jest skazana na smierc.

   "Pst - pst!" řekl Králík tichým, spěšným tónem. Ohlédl se při tom úzkostlivěpřes rameno, pak povystoupil na špičky a s ústy těsněu Alenčiných uší šeptal: "Je odsouzena k smrti."

   -Ale za co, za co? - zapytala Alicja.

   "A proč?" řekla Alenka.

   - Czy powiedzialas: „Co za szkoda?”

   "Řekla jste ,Ach, škoda!`?" otázal se Králík.

   - Nie, wcale nie uwazam, aby to byla szkoda. Pytam tylko za co.

   "Ne, to jsem neřekla," pravila Alenka, "vůbec nemyslím, že je to škoda. Řekla jsem ,A proč?"`

   - Za to, ze dala Królowej po nosie - rzekl Królik. Alicja wybuchnela smiechem.

- Cicho - szepnal Królik drzacym z trwogi glosikiem. - Królowa moze cie slyszec! Bylo to, widzisz, tak: Ksiezna spóznila sie troche i wtedy Królowa...

   "Víte, ona napohlavkovala Královně-" začal Králík. Alenka vybuchla v tichý záchvat smíchu. "Oh, tiše!" šeptal Králík ustrašeně. "Královna vás uslyší. Víte, ona přišla trochu pozdě, a Královna řekla -"

   - Wszyscy na swoje miejsca! - krzyknela Królowa przerazliwie donosnym glosem. Goscie rozbiegli sie w róznych kierunkach, przy czym wpadali na siebie i przewracali sie raz po raz. Po jakiejs minucie wszyscy byli gdzie trzeba i gra mogla sie rozpoczac. Alicja nie widziala nigdy w zyciu tak dziwnego pola krokietowego. Byly to same góry i doly. Zamiast kul krokietowych grano jezami, za kije krokietowe sluzyly zywe flamingi, zolnierze zas wyginali sie w skomplikowanych figurach gimnastycznych, zastepujac bramki.

   "Všichni na svá místa!" zvolala Královna hromovým hlasem , a lidé začali pobíhat kolem všemi směry, vrážejíce jeden do druhého; za nějakou chvíli se však trochu uklidnili a hra se začala. Alenka si pomyslila, že nikdy ve svém životěneviděla tak podivný kroketový trávník; byl samý kopeček a brázda, místo koulí byli živí ježci, místo palic živí plameňáci a místo branek byli po hřišti rozestaveni vojáci, kteří se museli prohnout v kříži a postavit se na ruce a nohy.

   Najwieksza trudnoscia byla dla Alicji poradzenie sobie z flamingiem. Udalo jej sie wprawdzie ujac go w rece w sposób wzglednie wygodny, ale cóz z tego? Ilekroc chciala jego glowa uderzyc jeza, flaming wykrecal dluga szyje i spogladal jej w oczy z wyrazem takiego zdumienia, ze nie mogla sie powstrzymac od smiechu. Kiedy juz wreszcie ulozyla szyje ptaka w odpowiedni sposób, jez, zwiniety dotad w klebuszek, oddalil sie wlasnie, i to w zupelnie innym kierunku niz trzeba. Poza tym teren byl okropnie wyboisty i dokadkolwiek chciala poslac swego jeza, pojawial sie przed nia jakis rów lub pagórek. Na domiar zlego zolnierze zmieniali jeszcze co chwila miejsca, sluzac za bramki wciaz innym graczom. Nic dziwnego, ze Alicja doszla wkrótce do przekonania, ze jest to gra niezmiernie uciazliwa.

   Největší nesnáz měla Alenka zprvu se svým plameňákem; podařilo se jí sice pěkněsi ho popadnout a sevřít jeho tělo pod paží tak, aby mu nohy visely dolů, ale vždycky, když už mu pěkněnarovnala krk a chtěla uhodit do ježka jeho hlavou, pokaždé se znovu zkroutil a otočiv krk, pohlédl jí do obličeje s tak udiveným výrazem v tváři, že se nemohla ubrániti smíchu; a když se jí zase podařilo ohnout mu hlavu dolů, shledala ke své mrzutosti, že se ježek rozvinul z kuličky a utíkal pryč; a mimo to kdykoli chtěla ježka někam odpálit, shledala, že je v cestě kopeček nebo brázda, a jelikož ještěk tomu vojáci, představující branky, neustále vstávali a odcházeli na jiný konec hřiště, usoudila Alenka, že je to vskutku obtížná hra.

   Cale towarzystwo gralo jednoczesnie, nikt nie zwracal uwagi na kolejnosc, ustawicznie wybuchaly sprzeczki i bójki o jeze. Wscieklosc Królowej nie miala granic. Monarchini biegala po calym polu, tupiac i wrzeszczac mniej wiecej raz na minute: „Sciac go!” albo „Sciac ja!”

   Hráči všichni hráli najednou, nečekajíce, až na nědojde řada, hádajíce se v jednom kuse a tahajíce se o ježky; a v malé chvíli začala Královna úplnězuřit a chodila dupajíc nohama a vykřikujíc "Tomuhle hlavu dolů!" nebo "Téhle hlavu dolů!" asi tak dvakrát za minutu.

   Alicja czula sie w tym otoczeniu coraz gorzej. Nie miala jeszcze co prawda zatargu z Królowa, wiedziala jednak, ze moze to nastapic lada chwila. „A wtedy co by sie ze mna stalo? - pomyslala. - Skazywanie na smierc stanowi tu widac ich najulubiensza rozrywke. Cud, ze ktos pozostal jeszcze w ogóle przy zyciu!”

   Alenka začínala pociťovati velikou stísněnost. Doposud sice ještěneměla žádné hádky s Královnou, věděla však, že k ní může dojíti každým okamžikem, "a pak," pomyslila si, "co ze mne bude? Oni zde náramněrádi lidem stínají hlavy a největší div je, že tu vůbec ještěněkdo zůstal naživu!"

   Alicja zastanawiala sie wlasnie, jak by tu w sposób odpowiednio dyskretny wycofac sie z gry, kiedy w powietrzu pojawilo sie przedziwne zjawisko. Z poczatku trudno je bylo rozpoznac, potem ukazal sie najwyrazniejszy w swiecie usmiech. Alicja poznala Kota-Dziwaka i ucieszyla sie niezmiernie na mysl, ze bedzie mogla nareszcie zamienic pare slów z kims zyczliwym.

   Ohlížela se kolem, kudy by mohla uniknouti, a přemýšlela, zdali by se mohla dostati pryč, aniž by byla viděna, když spatřila ve vzduchu podivný zjev; velmi ji zprvu udivil, ale když jej pozorovala nějakou chvíli, rozeznala, že je to úšklebek, a řekla si k sobě: "To je Čínská Kočka; teďaspoňbudu mít s kým mluvit."

   - Jak ci sie powodzi? - zapytal Kot, kiedy pojawila sie dostatecznie duza czesc jego ust.

   "Jak se vám daří?" řekla Kočka, jakmile se z ní objevilo dostiúst, aby jimi mohla promluvit.

   Alicja zaczekala na ukazanie sie oczu, po czym zrobila przeczacy ruch glowa. „Nie warto mówic do niego - pomyslala - dopóki nie wylonia sie uszy, a przynajmniej czesc jednego ucha”. Kiedy juz miala przed soba cala glowe Kota, Alicja odstawila na bok swego flaminga i zaczela opowiadac o grze, szczesliwa, ze moze sie komus poskarzyc. Kot uwazal widocznie, ze jego glowa jest zjawiskiem zupelnie wystarczajacym, poprzestal wiec na niej i nie pojawil sie w calej swej okazalosci.

   Alenka čekala, až se objevily oči, a pak zakývala hlavou. "Není nic platno k ní mluvit," pomyslila si, "dokud nepřišly uši, nebo aspoňjedno ucho." Za malou chvíli se objevila celá hlava, a Alenka postavila na zem svého plameňáka a začala vyprávět o hře, velmi potěšena, že má někoho, kdo ji poslouchá. Kočka si zřejměmyslela, že je jí už dosti,a víc se jí neobjevilo.

   - Wydaje mi sie, ze oni graja nieuczciwie - odpowiadala Alicja. - Poza tym klóca sie bez przerwy i tak okropnie halasuja! O zadnych regulach nie ma w ogóle mowy, a jesli nawet bylaby mowa, to nikt nie stosuje ich w grze. A juz najbardziej daje sie we znaki to, ze wszystko tu jest zywe. Na przyklad bramka, przez która powinnam teraz przejsc, przechadza sie po przeciwleglym koncu pola. Widzi pan, skrokietowalabym jeza Królowej, gdyby nie uciekl na widok mojego.

   "Nemyslím, že vůbec hrají správně," začala Alenka poněkud žalobným tónem, "a všichni se hašteří tak strašně, že člověk neslyší vlastního slova - a zdá se, že nemají žádných pravidel; aspoňmají-li nějaká, nikdo jich nedbá - a nemůžete si představit, jaký je to zmatek, že jsou všechny ty věci živé; například branka, kterou mám teďprojíti, se procházítamhle na druhém konci hřiště- a teďjsem měla odpálit královnina ježka, jenže ten odběhl, když uviděl, jak se k němu můj ježek blíží!"

   -A jak ci sie podoba Królowa? - zapytal cicho Kot.

   "Jak se vám líbí Královna?" řekla Kočka potichu.

   - Wcale mi sie nie podoba - odparla Alicja. - Ona tak strasznie... - tu zauwazyla stojaca w poblizu Królowa, która przysluchiwala sie jej slowom, dokonczyla wiec pospiesznie: - dobrze gra w krokieta, ze grajac z nia nie ma sie zadnej nadziei na wygrana.

   "Vůbec ne," řekla Alenka. "Je tak strašně- -" V té chvíli zpozorovala, že Královna stojí za ní a naslouchá; tak pokračovala: "- zručná, a tak jistěvyhraje, že to nestojí za to hrát až do konce."

   Królowa usmiechnela sie i pobiegla za swym jezem.

   Královna se usmála a kráčela dále.

   - Z kim ty wlasciwie rozmawiasz? - zapytal Król przygladajac sie glowie Kota z wielkim zainteresowaniem.

   "S kým to mluvíte?" řekl Král, přicházeje k Alence a pohlížeje velmi zvědavěna hlavu Kočky.

   -To mój przyjaciel, Kot-Dziwak - odpowiedziala Alicja. - Pozwoli Wasza Królewska Mosc, ze go przestawie.

   "To je má přítelkyně- Čínská Kočka," řekla Alenka, "dovolte, abych vám ji představila."

   - On mi sie zupelnie nie podoba - odrzekl król. - Ale moze pocalowac mnie w reke, jesli chce.

   "Její vzezření se mi vůbec nelíbí," řekl Král, "nicménědovolím, aby mi políbila ruku, budeli chtít."

   - Wcale nie chce - powiedzial Kot.

   "To asi nebude," poznamenala Kočka.

   - Nie badz zuchwalcem! - zawolal Król - I nie przypatruj mi sie tak! (To mówiac schowal sie za Alicje).

   "Nebuďte drzá," řekl Král, "a nedívejtese na mne tak!" Při těch slovech se schoval za Alenku.

   - Kotu wolno patrzec na Króla - rzekla Alicja. - Czytalam to w jakiejs ksiazce, ale nie pamietam juz w jakiej.

   "Kočka se smí dívat na krále," řekla Alenka. "Četla jsem to v nějaké knížce, ale už si nepamatuji v které."

   -Trzeba o stad koniecznie usunac! - zdecydowal Król i krzyknal do przechodzacej wlasnie Królowej: - Kochanie, chcialbym, zebys usunela stad tego Kota!

   "Aťsmí nebo nesmí, musí se odstraniti," řekl Král velmi rozhodněa zavolal na Královnu, která v té chvíli právěšla kolem: "Má drahá, nemohla byste dát odstranit tuhle kočku?"

   Królowa znala jeden tylko sposób zalatwiania spraw, wiec: „Sciac go!”, nie wiedzac nawet, o kogo i o co idzie.

   Královna měla jen jediný způsob urovnávání všech nesnází, velkých i malých. "Srazte jí hlavu!" řekla, aniž se ohlédla.

   - Zaraz sam pobiegne po Kata - rzekl Król z wyraznym zadowoleniem i pomknal ku palacowi.

   "Přivedu popravčího sám," řekl Král horlivěa utíkal pryč.

   Alicja chciala zobaczyc, jak przestawia sie gra, bez przerwy bowiem slyszala kipiacy wsciekloscia glos Królowej, która skazala juz na smierc trzech graczy za to, ze przepuscili swe kolejki. Na polu panowalo nieopisane zamieszanie, ta ze zorientowanie sie w kolejnosci gry bylo zupelnie niemozliwe. Alicja udala sie z lekiem w sercu na poszukiwanie swego jeza.

   Alenka si pomyslila, že by mohla jít zpět a podívat se, jak pokračuje hra, když v dálce uslyšela Královnin hlas, vřískající vztekem. Slyšela již, jak odsoudila k popravětři z hráčů, kteří zmeškali ve hře své pořadí, a situace se jí vůbec nelíbila, jelikož hra byla tak zmatená, že nikdy nevěděla, kdy je na ní řada. Šla tedy hledat svého ježka.

   Jez wdal sie wlasnie w walke z drugim jezem, co Alicja uznala na znakomita okazje do skrokietowania przeciwnika. Niestety flaming Alicji znajdowal sie wlasnie w drugim koncu pola, gdzie usilowal bezskutecznie frunac na drzewo.

   Její ježek se právěrval s jiným ježkem, což se Alence zdálo výtečnou příležitostí, aby odpálila jednoho z nich druhým; jediná nesnáz však byla, že její plameňák jí utekl a byl na druhé straně zahrady, kde ho Alenka mohla viděti, jak se marněpokouší vylétnouti na strom.

   Kiedy udalo sie jej pochwycic flaminga i powrócic na swe poprzednie miejsce, walka byla juz skonczona i oba jeze zginely gdzies bez sladu. „To i tak nie ma znaczenia, bo nie znajde teraz zadnej bramki” - pomyslala Alicja. Wziela wiec flaminga pod pache, aby sie znowu nie ulotnil, i poszla w kierunku Kota, zeby uciac sobie dluzsza pogawedke z przyjacielem.

   Než se jí podařilo plameňáka chytit a přinést jej zpátky, bylo po rvačce a oba ježkové byli z dohledu; "ale to mnoho nevadí," pomyslila si Alenka, "ježto všechny branky odešly z této strany hřiště." Tak ho smáčkla pod paží, aby jí zase nemohl utéci, a vrátila se, aby si trochu více porozprávěla se svou přítelkyní.

   Jakiez bylo jej zdziwienie, gdy ujrzala wokól glowy kociej wielkie zbiegowisko. Król, Królowa i Kat mówili wszyscy naraz, klócac sie o cos zawziecie, gdy reszta towarzystwa milczala z bardzo niewyraznymi minami.

   Když se vrátila k Čínské Kočce, našla kolem ní ke svému překvapení shromážděn velký zástup lidí: před těmi se vedl hlučný spor mezi katem, Králem a Královnou a všichni tři mluvili najednou, co ostatní byli úplnězticha a vyhlíželi velmi zneklidněni.

   Gdy ujrzeli Alicje, poprosili ja o rozstrzygniecie sporu. Poniewaz jednak mówili wszyscy jednoczesnie i straszliwie przy tym halasowali, nie mogla zrozumiec, o co idzie.

   Jakmile se Alenka objevila, všichni tři se na ni obrátili, aby spor rozhodla, a opakovali jí své důvody; ale jelikož všichni mluvili najednou, bylo jí velmi těžko jasněpostřehnouti, co povídají.

   Kat twierdzil, ze nie potrafi sciac glowy nie majac tulowia, od którego móglby ja odrabac. Podkreslil on, ze nie mial dotychczas do czynienia z taka robota i ze nie mysli zabierac sie do niej na stare lata.

   Kat zastával stanovisko, že nelze někomu stít hlavu, není-li tu tělo, z kterého by ji bylo možno utít; že co je na světě, nikdy nic takového nemusel dělat a teďže už je na to starý, aby začínal.

   Król twierdzil, ze kazde stworzenie posiadajace glowe moze byc sciete i ze w gadaniu Kata nie ma ani krzty sensu.

   Královo stanovisko bylo, že všechno, co má hlavu, může býti sťato, a že se nemají mluvit nesmysly.

   Królowa twierdzila, ze jesli rozkaz nie zostanie spelniony predzej niz w mgnieniu oka kaze sciac wszystkich w promieniu mili (dlatego wlasnie cale towarzystwo mialo miny tak blade i niewyrazne).

   Královna zastávala stanovisko, že nestane-li se něco v té věci dříve než ihned, dá popravit všechny bez výjimky. (Byla to tato poslední poznámka, pro kterou celá společnost vyhlížela tak vážněa úzkostlivě.)

   Alicja poczula zamet w glowie i powiedziala: -Ten Kot nalezy do Ksiezny. Zapytajcie jej o zdanie.

   Alenka nemohla připadnout na nic jiného, co by řekla, než: "Ta kočka patří Vévodkyni, zeptejte se napřed jí."

   - Ksiezna jest uwieziona - rzekla Królowa do Kata - sprowadz ja tu natychmiast1 - Wobec czego Kat pobiegl jak strzala w kierunku palacu.

   "Je ve vězení," řekla Královna katovi; "přiveďji sem." A kat odkvapil jako střela.

   Tymczasem glowa kocia zaczela sie stopniowo zacierac i do czasu powrotu Kata z Ksiezna znikla zupelnie. Król i Kat biegali we wszystkie strony jak szaleni, aby ja odnalezc, zas reszta towarzystwa powrócila do przerwanej gry.

   Ve chvíli, kdy odešel, začala se hlava Čínské Kočky ztrácet, a než se zase vrátil s Vévodkyní, zmizela docela; Král a kat běhali tedy divoce sem a tam, hledajíce ji, zatímco se ostatní společnost vrátila ke hře.

--