ALICJA W KRAINIE CZARÓW

   Towarzystwo zebrane na brzegu wygladalo naprawde dziwacznie: ptaki o zabloconych piórach oraz inne zwierzeta ociekajace woda, zmeczone i zle.

   Byla to vskutku podivněvyhlížející společnost, která se na břehu shromáždila-ptáci se zarousaným peřím, zvířátka se srstí připlihlou k tělu, a všichni mokří, až z nich kapalo, mrzutí a smutní.

   Najpilniejsza sprawa bylo, rzecz prosta, osuszenie sie. Odbyto na ten temat narade, w której wziela równiez udzial Alicja. Po paru minutach rozmawiala juz ze wszystkimi tak swobodnie, jak gdyby znala ich przez cale zycie. Wdala sie nawet w dluzsza sprzeczke z Papuzka, która w koncu obrazila sie, mówiac: „Jestem starsza od ciebie, wiec musze miec racje”. Na to znowu Alicja nie mogla sie zgodzic nie znajac wieku Papuzki. Poniewaz zas ta ostatnia odmówila stanowczo odpowiedzi, nie bylo wlasciwie nic wiecej do powiedzenia.

   První otázka ovšem byla, jak se opět osušit: začali se o tom radit a za několik minut to Alence nepřipadalo nikterak divné, že se s nimi nalezla v důvěrném hovoru, jako by je byla znala od narození. Dostala se dokonce do dlouhého sporu s Lorou, která se nakonec stala nevrlou a omezila se na to, že opakovala: "Já jsem starší než vy a musím to vědět líp." A to Alenka nechtěla uznat, dokud nevěděla, kolik je Loře let, a jelikož Lora rozhodněodmítala povědět svůj věk, nedalo se dále nic dělat.

   Na koniec Mysz, która robila wrazenie osoby cieszacej sie w tym towarzystwie duzym szacunkiem, krzyknela:

- Prosze siadac i sluchac, co powiem1 Zaraz was wszystkich osusze. Usiedli wiec kolem z Mysza posrodku. Alicja wpatrywala sie w Mysz z niecierpliwoscia, obawiala sie bowiem nie na zarty przeziebienia.

   KonečněMyš, která se mezi nimi zdála být osobností požívající velké vážnosti, zvolala: "Sedněte si všichni a poslouchejte! Já vás všechny osuším v okamžiku!" Všichni bez meškání usedli, utvořivše veliký kruh, v jehož středu stála Myš. Alenka na ni úzkostlivěupírala oči, neboťbyla jista, že z toho vyjde se zlou rýmou, nepodaří-li se jí brzy uschnout.

   - Hm, hm - odchrzaknela Mysz z bardzo wazna mina - czy jestescie juz gotowi? Chcecie sie osuszyc? Wiec sluchajcie: oto najsuchsza rzecz, jaka znam. Prosze o spokój! „Wilhelm Zdobywca, któremu sprzyjal papiez, szybko podporzadkowal sobie Anglików, potrzebujacych przywódcy nawyklego do najazdów i podbojów. Edwin i Morcar, hrabiowie Mercii i Northumbrii*...”

   "Mhm!" řekla Myš, tváříc se velmi důležitě. "Jste všichni připraveni? Toto je nejsušší věc, kterou znám. Ticho kolem, prosím! - ,Když Ota Veliký porazil Maďary u Augsburku, vypudil je z říše německé a při řece Enži po obou březích Dunaje obnovil proti nim Marku Východní, kterou spravoval markrabě, podřízený vévodovi bavorskému. Otův syn udělil ji roku 976 Leopoldu Babenberskému a vymanil ho z moci vévody bavorského. MarkraběLeopold IV. měl nevlastního bratra Konrada III., krále německého."

   - Brr! - odezwala sie Papuzka wstrzasajac sie gwaltownie.

   "Uf!" řekla Lora a otřásla se. "

   - Bardzo przepraszam - rzekla Mysz, groznie marszczac brwi - czy pani chciala moze cos powiedziec?

   "Prosím?" řekla Myš mračíc se, ale velmi zdvořile. "Řekla jste něco?

   - Nie, to nie ja! - krzyknela szybko Papuzka.

   "Já ne!" řekla Lora kvapně.

   - Mialam wrazenie, ze to wlasnie pani - rzekla Mysz z godnoscia. - Jesli nie, to mówie dalej: „Edwin i Morcar, hrabiowie Mercii i Northumbrii, opowiedzieli sie za nim; nawet patriotyczny arcybiskup Canterbury, Stigand, znalazl sie...”

   "Myslela jsem, že jste něco řekla," pravila Myš. "Pokračuji: ,Leopold IV měl nevlastního bratra Konrada III., krále německého. Jeho uznati nechtěl mocný vévoda bavorský Jindřich Pyšný z Welfů. Nemoha s ním ničeho spraviti po dobrém, král Konrád III. nalezl to nutným...`"

   - Co znalazl? - zapytala Kaczka.

   "Nalezl co?" pravila Kachna.

   - „... znalazl sie...” - odpowiedziala Mysz z wyrazna irytacja. - Wie pani chyba, co to znaczy?

   "Nalezl to," odpověděla Myš podrážděně. "Snad víte, co to znamená."

   - Wiem, co to znaczy, kiedy ja sama cos znajduje - rzekla Kaczka. - Przewaznie jest to zaba albo owad, ale co znalazl arcybiskup?

   "Já vím docela dobře, co to znamená, když já něco najdu," řekla Kachna; "obyčejněje to žabka nebo červ. Otázka je, co našel ten váš král."

   Mysz nie zwrócila juz uwagi na to pytanie i ciagnela dalej. - „... znalazl sie w ich odwodzie. Wraz z Edgarem Atheling udal sie do Wilhelma i ofiarowal mu korone. Wilhelm zachowywal sie poczatkowo w sposób wstrzemiezliwy. Ale zuchwalstwo Normanów...” - tu Mysz zwrócila sie do Alicji z niespodziewanym pytaniem: - Jak sie czujesz, moja droga?

   Myš přešla otázku bez povšimnutí a kvapněpokračovala: "Konrád III. nalezl to nutným vyhlásiti naň říšskou klatbu, odňal mu Bavory a vévodou bavorským učinil věrného bratra svého Leopolda, po jehož smrti ponechal Bavory mladšímu bratru Jindřichovi. Ale nástupce Konradův Jindřich Barbarossa, jenž byl vychován se synem Jindřicha Pyšného, Jindřichem Lvem, přilnul k tomuto celým srdcem a vrátil mu vévodství bavorské.` - Jak se vám daří, má drahá?" přerušila se, vracejíc se k Alence.

   - Jestem tak samo morka jak i przedtem - odrzekla smutnie Alicja. - Wcale mnie to nie osuszylo.

   "Stále ještěmokrá," řekla Alenka smutně. "Nezdá se vůbec, že by mne to osušovalo."

   - Wobec tego zglaszam rezolucje - rzekl powstajac Golab - aby zebranie zostalo odroczone ze wzgledu na koniecznosc natychmiastowego zastosowania energiczniejszych srodków...

   "V tom případě," řekl slavnostněBlboun Dodo, vstávaje, "navrhuji, abychom odročili schůzi za účelem meritorního přijetí energičtějších sankcí."

   - Mów pan po ludzku! - przerwal Orzelek. - Nie rozumiem nawet polowy z tych slów i obawiam sie, ze pan sam ich nie rozumie. - Tu Orzelek odwrócil sie dyskretnie, aby skryc swój usmiech. Niektóre gorzej wychowane ptaki zaczely glosno chichotac.

   "Mluvte česky!" řekl Orlík. "Já nerozumím, co znamená polovina těch cizích slov, a co víc, nevěřím, že jim rozumíte sám." A Orlík sklonil hlavu, aby skryl úsměv; někteří z ostatních ptákůse chichotali docela slyšitelně.

   - Chcialem tylko powiedziec - rzekl Golab obrazony - ze najlepiej osuszylyby nas wyscigi ptasie.

   "Co jsem chtěl říci, je," zakoktal Blboun uraženě, "že nejlepší věc, kterou se můžeme osušit, jsou kandidátní závody."

   - Co to sa wyscigi ptasie? - zapytala Alicja nie tyle z ciekawosci, ile z uprzejmosci, gdyz Golab wyraznie czekal na dyskusje, wszyscy zas milczeli jak zakleci.

   "Co jsou kandidátní závody?" zeptala seAlenka; ne, že by se jí moc chtělo mluvit - ale Blboun se odmlčel, jako kdyby chtěl naznačit, že by někdo měl něco říci, a nikdo jiný se k tomu neměl.

   - Hm - rzekl Golab z powaga - najlepiej wytlumacze ci to praktycznie. Poniewaz to, co powiedzial Golab, moze przydac sie w nudny zimowy dzien i Wam, drodzy Czytelnicy, przeto opowiem, w jaki sposób zabral sie do dziela: najpierw wyznaczyl tor wyscigowy o ksztalcie zblizonym do kola.

   "Nu," řekl Blboun, "nejlepší vysvětlení je zkusit to." (A jelikož byste to mohli chtít někdy v zimězkusit sami, povím vám, jak to Blboun uspořádal.)

   - Dokladnosc nie gra roli - rzekl wyjasniajaco. Potem cale towarzystwo zostalo rozstawione na torze jak popadlo. Nastepnie Golab zawolal: Raz, dwa, trzy! - i wszyscy zaczeli pedzic w dowolnych kierunkach, przystajac i znów biegnac, jak im sie tylko podobalo, tak ze trudno bylo ustalic chwile zakonczenia wyscigu. Mimo to, kiedy biegali tak dobre pól godziny i zupelnie sie osuszyli, Golab krzyknal nagle:

- Koniec wyscigów!

Wtedy wszyscy otoczyli go, ciezko dyszac i pytajac:

- Kto zwyciezyl?

   Nejprve vyznačil na zemi závodní dráhu, v jakémsi kruhu ("Na přesném tvaru nezáleží," řekl), a podle ní rozestavil všechny členy společnosti. Nebylo žádného "Jedna - dvě- tři teď", ale každý začal běžet, kdy se mu zlíbilo, a přestal, kdy se mu zlíbilo, takže nebylo snadno poznat, kdy je po závodech. Nicméně, když tak nějaké půl hodiny všichni běhali, byli zase úplněsuší a Blboun náhle zvolal: "Závody jsou u konce!" a všichni se shrnuli kolem něho, popadajíce dech a ptajíce se: "Kdo vyhrál?"

   Aby dac odpowiedz na to pytanie, Golab musial sie powaznie zastanowic. Siedzial wiec przez dluzsza chwile z palcem na czole (ulubiona pozycja wielkich poetów), gdy tymczasem reszta towarzystwa wyczekiwala z niepokojem na jego decyzje. W koncu Golab zdecydowal: - Wygrali wszyscy i wszyscy musza dostac nagrody.

   Na tuto otázku nemohl Blboun odpovědět bez delší úvahy a seděl tedy drahnou dobu s jedním prstem přitlačeným na čelo (tak to Alenka vídávala na obrazech velkých básníkůa myslitelů), zatímco ostatní čekali v naprostém tichu. KonečněBlboun řekl: "Všichni vyhráli a všichni musí dostat ceny."

   -Ale kto nam rozda nagrody? - zapytal chór glosów.

   "Ale kdo je má rozdat?" ptal se celý sbor hlasů.

   - Oczywiscie, ze ona - rzekl Golab, wskazujac palcem Alicje. Na te slowa otoczyla ja cala gromada, wolajac: - Nagrody, nagrody, chcemy nagród!

   "Nu, ovšemže ona," řekl Blboun, ukazuje prstem na Alenku; a celá společnost se ihned shlukla kolem ní, vykřikujíc zmateně: "Ceny! Ceny!"

   Alicja nie wiedziala, jak wybrnac z tej sytuacji. Przypadkowo wsunela reke do kieszeni i znalazla tam pudeleczko cukierków szczesliwym trafem nie roztopionych przez slona wode. Rozdala wiec cukierki uczestnikom wyscigu, przy czym starczylo akurat po cukierku na osobe.

   Alenka neměla zdání, jak si má počínat; v zoufalství strčila ruku do kapsy a vytáhnuvši krabici bonbónů(naštěstí k nim slaná voda nepronikla), rozdala je kolem jako ceny. Vystačily jí právětak, že se na každého z jejích společníkůdostal jeden.

   -Ale jej takze nalezy sie nagroda - zauwazyla Mysz.

   "Ale ona musí též dostat cenu, že ano?" podotkla Myš.

   - Oczywiscie - rzekl Golab z powaga. - Co masz jeszcze w kieszeni? - dodal zwracajac sie do Alicji.

   "Ovšem," odvětil Blboun velmi vážně. "Co máte ještěv té kapsičce?" pokračoval, obraceje se k Alence.

   -Tylko naparstek - rzekla smutnie Alicja.

   "Jenom náprstek," řekla Alenka smutně.

   - Daj mi go!

   "Podejte mi ho," řekl Blboun.

   Po czym wszyscy raz jeszcze otoczyli Alicje, Golab zas wreczyl jej uroczyscie naparstek, mówiac: - Prosimy cie o przyjecie tego wytwornego naparstka. - To krótkie przemówienie przyjete zostalo przez zebranych oklaskami.

   A tu se opět všichni shlukli kolem ní a Blboun jí slavnostněodevzdal náprstek, řka: "Prosíme, abyste ráčila přijmouti tento elegantní náprstek." A když ukončil tuto krátkou řeč, všichni tleskali a volali slávu.

   Alicji wydawalo sie to glupie. Wszyscy mieli jednak tak powazne miny, ze nie odwazyla sie rozesmiac. Dygnela wiec po prostu, przybierajac najpowazniejsza mine, na jaka mogla sie zdobyc.

   Alence se celá ta věc zdála hodněnesmyslnou, ale všichni hleděli tak vážně, že se neodvážila smát; a jelikož jí nenapadalo nic vhodného, co by mohla říci, prostěse poklonila a vzala náprstek, hledíc, jak vážnějen dovedla.

   Nastepnym punktem programu bylo zjedzenie cukierków. Wywolalo to sporo halasu i zamieszania. Duze ptaki skarzyly sie, ze nie czuja smaku cukierków, male dlawily sie nimi i trzeba bylo bic w plecy. W koncu jednak zapanowal spokój. Ptaki zasiadly kolem i poprosily Mysz, zeby im cos opowiedziala.

   Pak se měly jíst bonbóny; to způsobilo mnoho zmatku a hluku: velcí ptáci si stěžovali, že ani neochutnali, a malí se zakuckali a musilo se jim bušit do zad. Když to však bylo všechno odbyto, sedli si opět do kruhu a prosili Myš, aby jim ještěněco vyprávěla.

   - Obiecalas, ze opowiesz mi swoja historie - rzekla Alicja. - Dlaczego nie znosisz „k” i „p” - dodala pólszeptem, nie chcac raz jeszcze obrazic Myszy.

   "Slíbila jste mi, že mi povíte příběh svého života, nezapomněla jste?" řekla Alenka, "a proč nenávidíte K a P," dodala šeptem, trochu se obávajíc, aby ji opět neurazila.

   - Dobrze, obiecala. Zobaczysz sama, jak bardzo ten problem jest zaogniony...

   "Je to historie zvířete se smutným a zamotaným koncem! řekla Myš, obracejíc se k Alence a vzdychajíc.

   - Za o... - powtórzyla bezmyslnie Alicja, nie bardzo rozumiejac, o co chodzi. - Za o..., ale za co?... za ogony! - przypomniala sobie, gdy popatrzyla na dlugi i krety ogon Myszy. W ten sposób jej historia przybrala dla Alicji jakby ksztalt mysiego ogona:

   "Zamotaný je, o tom není pochyby," řekla si Alenka, hledíc s údivem na ocásek vlekoucí se za Myší v mnoha záhybech, "ale pročby měl být smutný?" A po celou tu dobu, co Myš mluvila, lámala si hlavu nad otázkou, proč by měl být myší ocásek smutný, takže jí konec jejího vyprávění uvázl v hlavěasi takhle:

Pedzila Myszka do dziury,
 by jej nie zlapal Kot
 bury, ale nie pomógl
 niebodze ten rozpaczliwy
 bieg, bo
 Kot jej stanal na
 drodze i rzekl:
 „- Nudze sie dzis
 srodze, wiec ci
 wytoczyc chce
 sprawe. Ja bede
 oskarzycielem...”
 „- A gdzie masz
 przysieglych lawe,
 gdzie sedziego?” –
 pyta Mysz niesmiele.
 „- Wiec cóz z tego?
 Proces formalnie sie
 odbedzie, sam bede
 lawa przysieglych
 i sedzia – rzecze
 Kot przebiegly,
 jezac siersc –
 wszystko rozsadze
 i rozwaze
 po czym
 cie skaze
 na smierc!”

   -Ty wcale nie sluchasz! - rzekla Mysz przerywajac swoja opowiesc i patrzac surowo na Alicje. - O czym ty wlasciwie myslisz?

   "Vy ale vůbec nedáváte pozor!" řekla Myš Alence přísně. "Načmyslíte?"

   - Przepraszam pania najmocniej - odpowiedziala pokornie Alicja. - Zdaje sie, ze byla pani przy czwartym zakrecie?

   "Prosím za prominutí," řekla Alenka pokorně. "Došla jste, myslím, k páté zatáčce?"

   - Nie wiem, o co ci idzie, mów zwiezle - rzekla Mysz z wyrazna irytacja.

   - O jakim wezle mam mówic? - zapytala Alicja. - Jesli ma pani jakis wezel, to moge zaraz pomóc w rozplatywaniu go...

   - Nie powiedzialam nic podobnego - rzekla Mysz, po czym wstala z obrazona mina. Zniewazasz mnie mówiac takie glupstwa.

   "K žádné zatáčce jsem nedošla," řekla Myš a vstala a odcházela. "Urážíte mne takovými nesmysly!"

   - Ja naprawde nie chcialam! - zawolala Alicja bliska placzu. - Pani tak latwo sie obraza...

   "Já to tak nemyslela!" omlouvala se ubohá Alenka. "Víte, ale vy se tak snadno urazíte!"

   Mysz mruknela tylko cos niezrozumialego.

   Myš v odpověďjenom nevrle zabručela.

   - Bardzo prosze, niechze pani laskawie dokonczy swego opowiadania! - krzyczala Alicja za odchodzaca Mysza. Zwierzeta przylaczyly sie do jej prosby wolajac: - Prosimy, prosimy! - ale Mysz potrzasala niecierpliwie glowa i oddalala sie coraz szybciej.

   "Prosím vás, vraťte se a dokončete své vypravování!" volala Alenka za ní. A ostatní se k ní přidali sborem: "Ano, prosíme, zůstaňte!" Ale Myš jen netrpělivězavrtěla hlavou a přidala do kroku.

   - Wielka szkoda, ze nie chce z nami zostac - westchnela Papuzka, kiedy Mysz znikla im z oczu. A pewna stara Langusta* rzekla do córki:

- Pamietaj, moja droga, niech to bedzie dla ciebie przestroga, zebys nigdy nie tracila równowagi.

- Daj spokój, mamo - odpowiedziala opryskliwie mloda Langusta. - Ty moglabys wyprowadzic z równowagi nawet slimaka!

   "Jaká škoda, že nezůstala!" vzdychl papoušek Lora, když zmizela z dohledu; a jeden starý mořský Krab použil této příležitosti, aby řekl své dceři: "Ach, vidíte, má drahá! Aťje vám to ponaučením, že se nikdy nemáte dát unést svým temperamentem." "Ale mlč, papá!" odsekla mladá Krabová trochu nakvašeně. "Ty bys připravil ústřici o trpělivost!"

   - Jakzebym chciala miec tu przy sobie Jacka - rzekla Alicja na wpól do siebie. - Zaraz by ja sprowadzil z powrotem!

   "Kdybych já tu jen měla svou Mindu, panečku!" řekla Alenka nahlas, nemluvíc k nikomu zvláště. "Ta by ji brzy přivedla zpátky!"

   -A któz to jest Jacek, jesli wolno wiedziec? - spytala Papuzka.

   "A kdo je Minda, smím-li si dovolit otázku?" řekl Lora.

   Alicja odpowiedziala z zapalem, byla bowiem zawsze gotowa wychwalac swego ulubienca:

- Jacek to nasz kot. Nie mozecie sobie wyobrazic, jak swietnie lapie myszy! A jak sie ugania za ptakami! Jesli tylko dojrzy jakiegos ptaszka, to na pewno schwyta go i pozre!...

   Alenka byla vždycky ochotna mluvit o svém miláčku, odvětila tedy dychtivě: "Minda je naše kočka. A ta vám umí chytat myši, to si nedovedete představit! A to ještěnic není proti tomu, jak dovede chytat ptáky! Panečku, ta sní ptáčka, jen se naňpodívá!"

   Slowa Alicji wywolaly ogromne poruszenie wsród obecnych. Niektóre ptaki uciekly natychmiast.

Pewna stara Sroka otulila sie bardzo starannie skrzydlami, mówiac: - Bede musiala juz isc do domu. Dzisiejsze powietrze wyraznie szkodzi mi na gardlo.

Kanarek zawolal drzacym glosikiem do swych dzieci: - Chodzcie, moje drogie! Juz najwyzszy czas, abyscie lezaly w lózeczkach.

Pod róznymi pretekstami ptaki rozbiegly sie i Alicja zostala po chwili sama.

   Tato slova způsobila v celé společnosti podivuhodné vzrušení. Někteří ptáci náhle odešli beze slova; jedna stará Straka se začala pečlivězahalovat, a spěchala pryčs poznámkou: "Už opravdu musím domů; tenhle noční vzduch mi nedělá dobře na krk!" a Kanárek volal chvějícím se hlasem na své děti: "Pojďte pryč, drahouškové! Je nejvyšší čas, abyste byli v posteli!" Pod různými záminkami se všichni vytratili, a Alenka brzy zůstala samotna.

   - Jaka szkoda, ze wspomnialam Jacka! - rzekla ze smutkiem. - Nikt go jakos tu na dole nie kocha, ale ja mimo to przysieglabym, ze jest to najmilszy kot na swiecie! O drogi Jacku! Czy cie jeszcze kiedy zobacze? - To mówiac Alicja zaczela plakac, poniewaz poczula sie nagle strasznie samotna i bezbronna. Po chwili jednak uslyszala w oddali odglosy stapania. Spojrzala wiec z ciekawoscia, sadzac, ze to Mysz rozmyslila sie i powraca, aby dokonczyc swej przerwanej opowiesci.

   "Kéž bych se nebyla zmínila o Mindě!" řekla si lítostivým hlasem. "Nezdá se, že by ji zde dole měl někdo rád, a přece je to jistěta nejlepší a nejmilejší kočka na světě! Ó, má drahá Mindičko! Jestlipak těještěkdy uvidím!" A tu se ubohá Alenka znovu dala do pláče, neboť začala pociťovat velkou tesknotu a skleslost. Pochvíli však z dálky zaslechla opět drobné cupitání, a vzhlédla toužebně, napolo doufajíc, že si to Myška rozmyslila a že se vrací, aby dokončila své vypravování.