愛麗絲漫游奇境記
第 6 篇
6
小豬和胡椒
VEPŘA PEPŘ
她站在小房跟前看了一兩分鐘，想著下一步該干什么。突然間，一個穿著制 服的仆人（她認為仆人是由于穿著仆人的制服，如果只看他的臉，會把他看成一 條魚的）從樹林跑來，用腳使勁儿地踢著門。另一個穿著制服，長著圓臉龐和像 青蛙一樣大眼睛的仆人開了門，愛麗絲注意到這兩個仆人，都戴著涂了脂的假發。 她非常想知道這到底是怎么回事，于是就從樹林里探出頭來听，
Nějakou chvíli stála a dívala se na domek, přemýšlejíc, co by měla počít, když tu náhle z lesa přiběhl lokaj v livreji - (že jeto lokaj, usoudila podle Livreje: podle jeho tváře by ho byla nazvala rybou) - a zaklepal hlučněna dveře domku. Dveře otevřel jiný lokaj v livreji s kulatou tváří a velkýma očima v žabí hlavě; a oba lokajové, jak si Alenka povšimla, měli napudrované paruky, které jim pokrývaly hlavy kudrlinkami. Byla velmi zvědava, očasi jde, a opatrně vyšla kousek z lesa, aby naslouchala.
魚仆人從胳膊下面拿出一封很大的信，這信几乎有他身子那么大，然后把信 遞給那一個，同時還用嚴肅的聲調說：“致公爵夫人：王后邀請她去玩槌球。” 那位青蛙仆人只不過把語序變了一下，用同樣嚴肅的聲調重复著說：“王后的邀 請：請公爵夫人去玩槌球。”
Lokaj-Ryba začal tím, že vytáhl z podpaží velký dopis, skoro tak veliký jako byl sám, a podal jej druhému, řka slavnostně: "Pro Vévodkyni. Pozvání od Královny na partii kroketu." Lokaj-Žába opakoval stejněslavnostním tónem, pozměniv jen trochu pořadí slov: "Od Královny. Pozvání pro Vévodkyni na partii kroketu."
然后他們倆都深深地鞠了個躬，這使得他們的假發纏在一起了。
Nato se oba hluboce uklonili a kadeře jejich paruk se jim zapletly do sebe.
這情景惹得愛麗絲要發笑了，她不得不遠遠地跑進樹林里，免得被他們听到。 她再出來偷看時，魚仆人已經走了，另一位坐在門口的地上，呆呆地望著天空愣 神。
Alenku to tolik rozesmálo, že musela utéci zpátkydo lesa ze strachu, aby ji neslyšeli; a když po chvíli vykoukla, byl Lokaj-Ryba pryča Lokaj-Žába seděl na zemi u dveří a pitomé civěl do nebe.
愛麗絲怯生生地走到門口，敲了門。
Alenka nesměle přistoupila ke dveřím a zaklepala.
“敲門沒用。”那位仆人說，“這有兩個原因：第一，因為我同你一樣，都 在門外，第二，他們在里面吵吵嚷嚷，根本不會听到敲門聲。”确實，里面傳來 了很特別的吵鬧聲：有不斷的嚎叫聲，有打噴嚏聲，還不時有打碎東西的聲音， 好像是打碎盤子或瓷壺的聲音。
"Klepání vám vůbec není nic platno," řekl lokaj, "a to ze dvou důvodů. Za prvé, protože jsem na téže stranědveří jako vy, a za druhé, protože tam uvnitřdělají takový povyk, že vás nikdo nemůže slyšet." A opravdu zazníval z domku zcela neuvěřitelný povyk: - neustálé řvaní a kýchaní a mezi tím každou chvíli hlučný třeskot, jako by někdo udeřil o zem mísou nebo hrncem.
“那么，請告訴我，”愛麗絲說，“我怎么進去呢？”
"Prosím," řekla Alenka, "jak se tedy dostanu dovnitř?"
“如果這扇門在我們之間，你敲門，可能還有意義，”那仆人并不注意愛麗 絲，繼續說著，“假如，你在里面敲門，我就能讓你出來。”他說話時，一直盯 著天空，愛麗絲認為這是很不禮貌的。“也許他沒有辦法，”她對自己說，“他 的兩只眼睛几乎長到頭頂上了，但至少是可以回答問題的，我該怎樣進去呢？” 因此，她又大聲重复地說。
"Vaše klepání by mělo jakýsi smysl," pokračoval lokaj, jako by přeslechl její otázku, "kdyby byly dveře mezi námi. Například, kdybyste byla uvnitř, mohla byste zaklepat a já bych vás pustil ven." A po celý ten čas, co mluvil, nepřestával civěti do nebe, a to se Alence zdálo rozhodně nezdvořilé. "Ale snad si nemůže pomoci," řekla si; "má oči tak skoro až docela na temeni hlavy. V každém případěby však mohl odpovídat na otázky. Jak se tedy dostanu dovnitř?" opětovala nahlas.
“我坐在這里，”那仆人繼續說他的，“直到明天……”
"Budu zde seděti," poznamenal lokaj, "až do zítřka."
就在這時，這個房子的門開了，一只大盤子朝仆人的頭飛來，掠過他的鼻子， 在他身后的一棵樹上撞碎了。
V tom okamžiku se otevřely dveře domku a z nich vyletěl velký talíř, rovnou na lokajovu hlavu; svezl se mu po nose a rozbil sena kusy o strom, stojící za ním.
“……或者再過一天。”仆人繼續用同樣的口吻說，就像什么也沒發生過。
"- nebo do pozítří možná," pokračoval lokaj týmž tónem, docela jako by se nebylo nic stalo.
“我該怎么進去呢？”愛麗絲更大聲地問，
"Jak se mám dostat dovnitř?" ptala se opět Alenka hlasitěji.
“你到底要不要進去呢？”仆人說，“要知道這是該首先決定的問題，”
"A máte se vůbec dostat dovnitř?" řekl lokaj. "To je otázka, víte?"
這當然是對的，不過愛麗絲不愿意承認這點，“真討厭，”她對自己喃喃地 說道，“這些生物討論問題的方法真能叫人發瘋。”
To ovšem byla, nad vši pochybnost: jenže to Alenka nerada slyšela. "Je to opravdu strašné," zamumlala pro sebe, "jak se tu všechna ta stvoření ráda přou. To by člověka dohnalo k šílenství!"
那仆人似乎認為是重复自己的話的好机會，不過稍微改變了一點儿說法： “我將從早到晚坐在這几，一天又一天地坐下去。”
Lokaj se to zdál považovati za dobrou příležitost, aby opětoval svou poznámku s obměnami. "Budu tu seděti," pravil, "seděti a seděti, po celé dny a týdny."
“可是我該干什么呢？”愛麗絲說，
"Ale co mám já dělat?" řekla Alenka.
“你想干什么就干什么？”仆人說服就吹起口哨來了。
"Cokoliv chcete," řekl lokaj a začal si hvízdat.
“唉，同他說話沒用！”愛麗絲失望地說，“他完全是個白痴！”然后她就 推開門自己進去了。
"Oh, s ním není nic platno mluvit," řekla si Alenka zoufale; "je úplné blbý!" A otevřela dveře a vešla.
這門直通一間大廚房，廚房里充滿了煙霧，公爵夫人在房子中間，坐在─只 三腿小凳上照料一個小孩。廚師俯身在爐子上的一只人鍋里攪拌著，鍋里好像盛 滿了湯。
Dveře vedly rovnou do velké kuchyně, která byla plna kouře od jednoho konce ke druhému; uprostřed na velké trnoži seděla Vévodkyněa chovala děcko; nad ohněm se nahýbala kuchařka, míchajíc vařečkou ve velkém kotli, jenž se zdál plný polévky.
“湯里的胡椒确實太多了！”愛麗絲費勁儿地對自己說，并不停地打著噴嚏。
"V té polévce je nepochybněpříliš mnoho pepře!" řekla si Alenka, pokud jí to kýchání dovolilo.
空气里的胡椒味也确實太濃了，連公爵夫人也常常打噴嚏。至于那個嬰孩， 不是打噴嚏就是嚎叫，一刻也不停。這間廚房里只有兩個生物不打噴嚏，就是女 廚師和一只大貓，那只貓正趴在爐子旁，咧著嘴笑哩。
Bylo ho jisté příliš mnoho ve vzduchu. I Vévodkyněchvílemi kýchla, a děcko bez nejmenší přestávky střídavěkýchalo a ječelo. Jediné, kdo v kuchyni nekýchaly, byla kuchařka a velká kočka, která seděla u krbu a šklebila se od ucha k uchu.
“請告訴我，”愛麗絲有點膽怯地問，因為她還不十分清楚自己先開口合不 合規矩，“為什么你的貓能笑呢？”
"Řekla byste mi, prosím," pravila Alenka trochu ostýchavé, neboťsi nebyla docela jista, srovnáváli se to se slušným chováním, aby promluvila první, "pročse ta vaše kočka tak šklebí?"
“它是柴郡貓（郡：英國的行政區域單位，柴郡為一個郡的名稱，由于本書 影響，現在西方人都把露齒傻笑的人稱為柴郡貓。），”公爵夫人說，“這就是 為什么它會笑了。豬！”
"Je to čínská kočka," řekla Vévodkyně, "a tož to je proč- Čuně!"
公爵夫人凶狠地說出的最后的─個字，把愛麗絲嚇了一大跳。但是，愛麗絲 馬上發覺她正在同嬰孩說話，而不是對自己說，于是她又鼓起了勇气，繼續說：
Poslední slovo vyrazila s takovou neočekávanou prudkostí, že sebou Alenka celá trhla; ale ihned pochopila, že neplatilo jí, nýbrž děcku, dodala si tedy odvahy a pokračovala:
“我還不知道柴郡貓經常笑，實際上，我壓根儿不知道貓會笑的。”
"Nevěděla jsem, že se čínské kočky stále šklebí. Vlastněnevěděla jsem, že se kočky vůbec dovedou šklebit."
“它們都會的，”公爵夫人說，“起碼大多數都會笑的。”
"Všechny se dovedou šklebit," řekla Vévodkyně, "a povětšiněse šklebí."
“我連一只都沒見過。”愛麗絲非常有禮貌地說，并對這場開始了的談話感 到高興。
"Nevím o žádné, která by se šklebila," řekla Alenka velmi zdvořile, velmi potěšena; že se s ní konečněněkdo dává do řeči.
“你知道的太少了，”公爵夫人說，“這是個事實。”
"Vy toho nevíte mnoho," řekla Vévodkyně, "a to je nesporné."
愛麗絲不喜歡這种談話的口气，想最好換個話題，她正在想話題的時候，女 廚師把湯鍋從火上端開了，然后立即把她隨手能拿著的每件東西扔向公爵夫人和 嬰孩。火鉤子第一個飛來，然后，平底鍋、盆子、盤子像暴風雨似地飛來了。公 爵夫人根本不理會，甚至打到身上都沒反應。而那嬰孩早已經拼命地嚎叫了，也 不知道這些東西打到了他身上沒有。
Alence se docela nic nelíbil tón této poznámky a tak ji napadlo, že bude třeba obrátit řečna něco jiného. Co se tak pokoušela najít nový předmět hovoru, sňala kuchařka kotlík polévky z ohněa náhle začala házeti všechno, co jí přišlo do ruky, na Vévodkyni a děcko. První letěl pohrabáča za ním se sypaly pánve, mísy a talíře. Vévodkyněje nechávala bez povšimnuti, i když ji uhodily, a děcko ji beztoho tolik řvalo, že nebylo možno říci, zda je něco uhodilo, či ne.
“喂，當心點！”愛麗絲喊著，嚇得心頭不住地跳，“哎喲，他那小鼻子完 了。”真的，一只特大平底鍋緊擦著鼻子飛過，差點就把鼻子削掉了。
"Oh, prosím, dejte pozor, co děláte!" vykřikla Alenka ve smrtelné úzkosti. "Oh, jeho vzácný nosík!" vykřikla, když mu těsněkolem nosu přeletěl velký rendlík a málem mu jej odnesl s sebou.
“如果每個人都關心自己的事，”公爵夫人嘶啞著嗓子嘟噴著說，“地球就 會比現在轉得快一些。”
"Kdyby si každý hleděl svého," zabručela Vévodkyněchraptivě, "otáčel by se svět mnohem rychleji, než se otáčí."
“這沒好處，”愛麗絲說，她很高興有個机會顯示一下自己的知識，“你想 想這會給白天和黑夜帶來什么結果呢？要知道地球繞軸轉一回要用二十四個鐘頭。”
"Což by nebyla vůbec žádná výhoda," řekla Alenka, velmi šťastna, že se jí dostává příležitosti, aby ukázala kousek svých vědomostí. "Jen si pomyslete,co by to provedlo s dnem a nocí! Víte, Zeměpotřebuje 24 hodin, aby se otočila jednou kolem své osy---"
“說什么？”公爵夫人說，“把她的頭砍掉！”
"Když mluvíme o vosách," řekla Vévodkyně, "píchněte ji!"
愛麗絲相當不安地瞧了女廚師一眼，看她是不是准備執行這個命令，女廚師 正忙著攪湯，好像根本沒听到，于是愛麗絲又繼續說：“我想是二十四個小時， 或許是十二個小時，我……”
Alenka úzkostlivěpohlédla na kuchařku, aby viděla, bude-li se mít k vykonání rozkazu. Ta však byla pilné zaměstnána mícháním polévky a nezdála se poslouchati, Alenka se tedy odvážila mluviti dále: "Je to, myslím, 24 hodin - nebo 12, já---"
“唉，別打扰我！”公爵夫人說，“我受不了數字！”她說著照料孩子去了， 她哄孩子時唱著一种催睡曲，唱到每句的末尾，都要把孩子猛烈地搖儿下。
"Oh, dejte mi pokoj," řekla Vévodkyně. "Nikdy jsem nemohla vystát čísla!" A nato počala opět houpat děcko, zpívajíc mu jakousi ukolébavku, na konci jejíhož každého verše s ním prudce trhla:
“對你的小男孩要粗暴地說話，
在他打噴嚏的時候就讀他，
因為他這樣只是為了搗亂，
他只不過是在撒嬌和賣傻。”
"Promluv ostře k svému děcku
a bij je, když ti kýchá;
ono plodí zlobu všecku,
je to jen jeho pýcha."
合唱（女廚師和小孩也參加）：
哇！哇！哇！
SBOR
(v němž se přidala kuchařka i děcko):
"Vau! Vau! Vau!"
公爵夫人唱第二段歌時，把嬰孩猛烈地扔上扔下，可怜的小家伙沒命地嚎哭， 所以愛麗絲几乎都听不清唱詞了：
Při druhé sloce písněházela Vévodkyněděckem prudce nahoru a dolů, a děcko vřískalo tak hlučně, že Alenka jen stěží rozeznala slova:
“我對我的小孩說話嚴厲，
他一打噴嚏我就讀他個夠味，
因為他只要高興，
隨時可以欣賞胡椒的味道。”
"Už mluvím přísněk svému hochu
a biji ho, když kýchá;
neb pepře oblíbí si trochu,
když jenom správné dýchá."
合唱：
哇！哇！哇！
SBOR
"Vau! Vau! Vau!"
“來！如果你愿意的話，抱他一會儿！”公爵夫人一邊對愛麗絲說，一邊就 把小孩扔給她，“我要同王后玩鏈球去了，得准備一下。”說著就急忙地走出了 房間。她往外走時，女廚師從后自向她扔了只炸油鍋，但是沒打著。
"Tu máš, pochovej je trochu, chce-li se ti!" pravila Vévodkyněk Alence, hodivši děckem po ní. "Musím jít a připravit se na partii kroketu s Královnou," a spěchala z pokoje. Kuchařka za ní hodila pekáčem, jak odcházela, ale ten ji nezasáhl.
愛麗絲費勁儿地抓住那個小孩，因為他是個樣子奇特的小生物，他的胳膊和 腿向各個方向伸展，“真像只海星，”愛麗絲想，她抓著他時，這可怜的小家伙 像蒸汽机樣地哼哼著，還把身子一會儿蜷曲起來，一會儿伸開，就這樣不停地折 騰，搞得愛麗絲在最初的一兩分鐘里，只能勉強把他抓住。
Alenka chytila dítěne bez námahy, neboťto bylo dítěpodivného tvaru a vystrkovalo ruce a nohy na všechny strany, "docela jako mořská hvězdice," pomyslila si Alenka. Když je chytila, ubohé stvořeníčko supělo jako lokomotiva a kroutilo se a opět se natahovalo tak, že v prvních několika chvílích měla co dělat, aby je udržela.
她剛找到─种拿住他的辦法（把他像打結一樣團在一起，然后抓緊他的右耳 朵和左腳，他就不能伸開了）時，就把他帶到屋子外面的露天地方去了。“如果 我不把嬰孩帶走，”愛麗絲想，“她們肯定在一兩天里就會把他打死的。把他扔 在這里不就害了他嗎？”最后一句她說出聲來了，那小家伙咕嚕了一聲作為回答 （這段時間他已經不打噴嚏了）。別咕嚕，”愛麗絲說，“你這樣太不像樣子了。”
Jakmile přišla na správný způsob, jak je chovati (musela je smotat do jakéhosi uzlu a pak je pevné držet za pravé ucho a levou nohu, aby se uzel nemohl rozvázat), vynesla je ven. "Neodnesu-li to dítěs sebou," pomyslila si Alenka, "jisté je dnes nebo zítra zabijí: Nebyla by to vražda zůstaviti je zde?" Poslední slova pronesla nahlas a malé stvořeníčko v odpověď zachrochtalo (tou dobou přestalo již kýchat). "Nechrochtej," řekla Alenka, "to není slušný způsob vyjadřováni."
那嬰孩又咕嚕了一聲，愛麗絲很不安地看了看他的臉，想知道是怎么回事。 只見他鼻子朝天，根本不像個常人樣，倒像個豬鼻子；他的眼睛也變得很小不像 個嬰孩了。愛麗絲不喜歡這副模樣。“也許他在哭吧，”愛麗絲想。她就看看他 的眼睛，有沒有眼淚。
Děťátko zachrochtalo znovu a Alenka se mu úzkostlivě podívala do tváře, aby se přesvědčila, co mu je. Nebylo pochyby, že mělo velice ohrnutý, nos, mnohem podobnější rypáčku nežli skutečnému nosu; také očka byla příliš malá na dítě: ven koncem se ta celá věc Alence vůbec nelíbila. "Ale snad jen vzlykalo, pomyslila si a podívala se mu opět do očí, aby viděla, má-li v nich slzy.
沒有，一點儿眼淚也沒有。“如果你變成了一只豬，”愛麗絲嚴肅地說， “听著，我可再不理你了！”那可怜的小家伙又抽泣了一聲（或者說又咕嚕了─ 聲，很難說到底是哪种），然后他們就默默地走了一會儿。
Ne, slzí nebylo. "Jestliže se mi proměníte ve vepříka, můj milý," řekla Alenka vážně, "tak s vámi nechci nic mít. Tak pozor!" Ubohé stvořeníčko opět zaštkalo (nebo zachrochtalo nebylo možno rozeznat, co) a chvíli bylo ticho.
愛麗絲正在想：“我回家可把這小生物怎么辦呢？，這時，他又猛烈地咕嚕 了一聲，愛麗絲馬上警覺地朝下看他的臉。這次一點儿都不會錯了，它完全是只 豬。她感到如果再帶著它就太可笑了。
Alenka si právězačínala myslit, "co si jen počnu s tímto stvořeníčkem, až přijdu domů?" když ono opět zachrochtalo tak silně, že se mu podívala do tváře celá ustrašená. V tu chvíli nemohlo býti žádných pochybností: byl to vepřík, nic víc a nic míň, a Alenka cítila, že by to bylo úplněnesmyslné, aby ho ještědále nosila.
于是她把這小生物放下，看著它很快地跑進樹林，感到十分輕松。“如果它 長大的話，愛麗絲對自己說，“一定會成為可怕的丑孩子，要不就成為個漂亮的 豬。”然后，她去一個個想她認識的孩子，看看誰如果變成豬更像樣些，她剛想 對自己說：“只要有人告訴他們變化的辦法……”，這時，那只柴郡貓把她嚇了 一跳，它正坐在几碼遠的樹枝上。
Posadila tedy stvořeníčko na zem a velice se jí ulevilo, když je viděla klidněodběhnouti do lesa. "Kdyby bylo vyrostlo," řekla si k sobě, "bylo by z něho hrozněošklivé dítě; ale prasátko je z něho, myslím, docela pěkné," a začala vzpomínat na jiné děti, které znala a které by mohly docela dobře obstát jako prasátka, a právěsi říkala k sobě, "jen kdyby člověk věděl, jak to způsobit aby se proměnily--," když sebou trhla leknutím, vidouc Čínskou Kočku seděti na větvi nedalekého stromu.
貓對愛麗絲只是笑，看起來倒是好脾气。愛麗絲想，不過它還是有很長的爪 子和許多牙齒，因此還應該對它尊敬點。
Kočka se dívala na Alenku a jen se šklebila. "Vypadá docela dobromyslně," myslila si Alenka; ale Kočka měla přece jen velmi dlouhé drápy a velmi mnoho zubů, takže Alenka cítila, že s ní musí zacházet s jistou uctivostí.
“柴郡貓，”她膽怯地說。還不知道它喜歡不喜歡這個名字，可是，它的嘴 笑得咧開了。“哦，它很高興，”愛麗絲想，就繼續說了：“請你告訴我，离開 這里應該走哪條路？”
"Čínská Kočičko," začala trochu nesměle, ježto nevěděla, bude-li Kočka s tímto oslovením spokojena, ta se však jen ještěvíce rozšklebila. "No, dosud se jí to líbí," myslila si Alenka a pokračovala: "Neřekla byste mi, prosím vás, kudy odsud mám jít?"
“這要看你想上哪儿去，”貓說。
"To závisí ponejvíce na tom, kam se chcete dostat," řekla Kočka.
“去哪里，我不大在乎。”愛麗絲說。
"To je mi skoro jedno, kam - - " řekla Alenka.
“那你走哪條路都沒關系。”貓說。
"Pak je docela jedno, kudy půjdete," řekla Kočka.
“只要．能走到一個地方。”愛麗絲又補充說了一句。
"--jen když se někam dostanu," dodala Alenka jako na vysvětlenou.
“哦，那行，”貓說，“只要你走得很遠的話。”
"Ó, někam se dostanete docela jistě," řekla Kočka, "jen půjdete-li dost dlouho."
愛麗絲感到這話是沒法反對的，所以她就試著提了另外的一個問題：“這周 圍住些什么？”
Alenka cítila, že tomu nelze odporovat, tak zkusila jinou otázku. "Jací lidé bydlí tady v okolí?"
“這個方向”貓說著，把右爪子揮了一圈，“住著個帽匠；那個方向，”貓 又揮動另一個爪子，“住著一只三月兔。你喜歡訪問誰就訪問誰，他們倆都是瘋 子。”
"V tuhle stranu," řekla Kočka, mávnula pravou prackou, "bydlí Kloboučník; a v tuhletu stranu," - mávla druhou prackou - "bydlí Zajíc Březňák. Můžete navštívit jednoho nebo druhého, jsou oba potrhlí."
“我可不想到瘋子中間去。”愛麗絲回答。
"Ale já nechci jít mezi potrhlé lidi," podotkla Alenka.
“啊，這可沒法，”貓說，“我們這儿全都是瘋的，我是瘋的，你也是瘋的。”
"Ó, tomu se nevyhnete," řekla Kočka. "Zde jsme všichni potrhlí. Já jsem potrhlá. Vy jste potrhlá."
“你怎么知道我是瘋的？”愛麗絲問。
"Jak víte, že jsem potrhlá?" řekla Alenka.
“一定的，”貓說，“不然你就不會到這里來了。”
"Musíte být potrhlá," řekla Kočka, "nebo byste sem nebyla přišla."
愛麗絲想這根本不能說明問題，不過她還是繼續問：“你又怎么知遏你是瘋 子呢？”
Alenka si docela nemyslila, že to je dostatečný důkaz; nicméně pokračovala. "A jak víte, že vy jste potrhlá?"
“咱們先打這里說起，”貓說，“狗是不瘋的，你同意嗎？”
"Nu, za prvé," řekla Kočka, "pes není potrhlý, to přiznáte, ne?"
“也許是吧！愛麗絲說。
"Snad," řekla Alenka.
“好，那么，”貓接著說，“你知道，狗生气時就叫，高興時就搖尾巴，可 是我，卻是高興時就叫，生气時就搖尾巴。所以，我是瘋子。”
"No tak vidíte," pokračovala Kočka, "pes vrčí, když se zlobí, a vrtí ocasem, když se raduje. Nu, a já vrtím ocasem, když se zlobím, a vrčím, když se raduji. Tedy jsem potrhlá."
“我把這說成是打呼嚕，不是叫。”愛麗絲說。
"Tomu já říkám předení, ne vrčení," řekla Alenka.
“你怎么說都行，”貓說，“你今天同王后玩槌球嗎？”
"Říkat si tomu můžete, jak chcete," řekla Kočka. "Hrajete dnes s Královnou kroket?"
“我很喜歡玩槌球，”愛麗絲說，“可是到現在還沒有邀請我嘛！”
"Velmi ráda bych," řekla Alenka, "ale ještějsem nedostala pozvání."
“你，會在那儿看到我！”貓說著突然消失了。
"Uvidíte mne tam," řekla Kočka a zmizela.
愛麗絲對這個并不太惊奇，她已經習慣這些不斷發生的怪事了。她看著貓坐 過的地方，這時，貓又突然出現了。
Alenka tím nebyla příliš překvapena, neboťsi už zvykla vidět podivné věci. Co se tak dívala na místo, kde Kočka dříve seděla, objevila se jí znovu.
“順便問一聲，那個嬰孩變成什么了？”貓說，“我差一點忘了。”
"A- mimochodem - co se stalo s dítětem?" otázala se Kočka. "Skoro jsem se zapomněla zeptat.
“已經變成一只豬了。”愛麗絲平靜地回答說，就好像貓再次出現是正常的。
"Proměnilo se ve vepříka," řekla Alenka klidné, docela jako by se Kočka byla vrátila přirozeným způsobem.
“我就想它會那樣的。”貓說著又消失了。
"To jsem si myslila," řekla Kočka a zmizela opět.
愛麗絲等了一會，還希望能再看見它，可是它再沒出現。于是，她就朝著三 月兔住的方向走去。“帽匠那儿，我也要去的。”她對自己說，“三月兔一定非 常有趣，現在是五月，也許它不至于太瘋──至少不會比三月份瘋吧。”就在說 這些話時，一抬頭又看見那只貓，坐在一根樹枝上。
Alenka zůstala chvíli stát, očekávajíc, že Kočku snad uzří ještějednou, ale když se nějakou chvíli neobjevovala, odcházela směrem, ve kterém jí bylo řečeno, že bydlí Zajíc Březňák. "Kloboučníky jsem už viděla," řekla si k sobě, "Zajíc Březňák bude mnohem zajímavější, a jelikož máme květen, nebude snad tak docela potřeštěný - aspoňne tolik, jako byl v březnu." Jak to dořekla, pohlédla vzhůru a tu byla opět Kočka, sedící na větvi stromu.
“你剛才說的是豬，還是竹？”貓問。
"Řekla jste vepř, nebo pepř?" pravila Kočka.
“我說的是豬，”愛麗絲回答，“我希望你的出現和消失不要太突然，這樣， 把人搞得頭都暈了。”
"Řekla jsem vepřík," odpověděla Alenka, "ale přála bych si, abyste sestále neobjevovala a nemizela tak náhle: člověk by z toho dostal závrať."
“好，”貓答應著。這次它消失得非常慢，從尾巴尖開始消失，一直到最后 看不見它的笑臉，那個笑臉在身体消失后好久，還停留了好一會儿。
"Nu, jak je libo," řekla Kočka a tentokrát mizela docela pozvolna, začínajíc ocasem a končíc šklebem, jejž bylo vidět ještěchvíli potom, když už ostatek z ní byl dávno pryč.
“哎喲，我常常看見沒有笑臉的貓，”愛麗絲想，“可是還從沒見過沒有貓 的笑臉呢。這是我見過的最奇怪的事儿了。”
"Nu, viděla jsem už často kočku bez šklebu," pomyslila si Alenka, "ale škleb bez kočky! To je nejpodivnější věc, jakou jsem viděla ve svém životě."
她沒走多遠，就見到了一間房子，她想這一定是三月兔的房子了，因為煙囪 像長耳朵，屋頂鋪著兔子毛。房子很大，使她不敢走近。她咬了口左手的蘑菇， 使自己長到了二英尺高，才膽怯地走去，一邊對自己說：“要是它瘋得厲害可怎 么辦？我還不如去看看帽匠呢！”
Neušla příliš daleko, když spatřila dům Zajíce Březňáka; hádala, že to musí být jeho dům, podle toho, že komíny měly tvar uší a střecha byla pokryta kožišinou. Byl to dům tak veliký, že si netroufala jít blíže, dokud neukousla kousíček hřibu z levé ruky a zvětšila se na velikost asi dvou stop. Ale i potom kráčela k domu dosti nesměle, říkajíc si: "Co kdyby přece jenom byl úplněšílený? Skoro si myslím, že jsem přece jen měla jít ke Kloboučníkovi."