De avonturen van Alice

   ER stond een tafel onder een boom tegenover het huis en daaraan zaten de Maartse Haas en de Hoedenmaker thee te drinken; een Zevenslaper zat vast in slaap tussen hen in en de twee anderen gebruikten hem als kussen, leunden met hun ellebogen op hem en praatten over zijn hoofd heen. ‘Erg ongemakkelijk voor de Zevenslaper,’ dacht Alice, ‘alleen, nu hij slaapt, komt het er niet veel op aan ook.’

   Před domem byl pod stromem prostřený stůl a u něho Zajíc Březňák a Kloboučník pili čaj; mezi nimi sedělo jakési spící zvířátko, o němž si Alenka řekla, že to bude jistěnějaký hlodavec (právěse o hlodavcích učili ve škole), ale nebyla si jista, zda sysel či plch. Na sysla se jí zdál příliš malý, o plchu zase si toho z přírodopisu mnoho nepamatovala, než že je malý a že se mu říká Sedmispáč, protože ve dne spí; a podle těchto dvou známek také hádala, že to asi bude Plch. Malý Plch tedy seděl mezi Kloboučníkem a Březňákem a tvrděspal; a ti se oň opírali lokty, rozmlouvajíce přes jeho hlavu. "Velmi nepohodlné pro ubohého Sedmispáče," pomyslila si Alenka, "jenže, jelikožspí, tak je mu to asi jedno."

   De tafel was heel groot, maar de drie thee-drinkers zaten op elkaar gedrongen aan een hoekje. ‘Geen plaats, geen plaats!’ riepen zij, toen zij Alice aan zagen komen. ‘Er is plaats genoeg!’ zei Alice verontwaardigd en zij ging in een grote leunstoel zitten aan het ene eind van de tafel.

   Stůl byl veliký, a ti tři se tísnili na jednom jeho konci. "Není místa! Není místa!" volali, když viděli Alenku přicházeti. "Je tu spousta místa!" řekla Alenka rozhorleněa sedla si do velké lenošky na jednom konci stolu.

   ‘Neem wat wijn,’ zei de Maartse Haas aanmoedigend.

   "Nalejte si vína," řekl Zajíc Březňák povzbuzujícím tónem.

   Alice keek de hele tafel rond, maar zager enkel thee op staan - ‘Ik zie helemaal geen wijn,’ merkte ze op.

   Alenka se rozhlédla po stole, ale tam nebylo nic než čaj. "Nevidím tu žádného vína," podotkla.

   ‘Die is er ook niet,’ zei de Maartse Haas.

   "Taky tu žádné není," řekl Zajíc Březňák.

   ‘Dan was het niet erg beleefd van je om die aan te bieden,’ zei Alice boos.

   "Pak to od vás nebylo příliš zdvořilé, nabízet mi je," řekla Alenka podrážděně.

   ‘Het was niet erg beleefd van jou om zo maar te gaan zitten,’ zei de Maartse Haas.

   "Od vás nebylo příliš zdvořilé, posadit se bez pozvání," řekl Zajíc Březňák.

   ‘Ik wist niet dat het uw tafel was,’ zei Alice, ‘hij is voor veel meer dan drie mensen gedekt.’

   "Nevěděla jsem, že je to váš stůl," řekla Alenka, "je prostřen pro mnohem víc než pro tři."

   ‘Je haar moet geknipt worden,’ zei de Hoedenmaker. Hij had Alice een hele tijd nieuwsgierig op zitten nemen en dit was het eerste wat hij zei.

   "Měla byste se dát ostříhat," řekl Kloboučník. Již nějakou chvíli se na Alenku díval velmi zvědavěa toto byla prvá jeho slova.

   ‘U moet niet zo persoonlijk worden,’ zei Alice streng, ‘dat is erg grof.’

   "Neměl byste dělat osobní poznámky," řekla Alenka poněkud přísně, "je to velmi neslušné."

   De Hoedenmaker deed zijn ogen wijd open toen hij dit hoorde; toen zei hij enkel: ‘Waarom lijkt een raaf op een schrijftafel?’

   Kloboučník otevřel zeširoka oči, uslyšev to, ale vše, co řekl, bylo: "Pročje havran jako psací stůl?"

   ‘Kom, nu zal het leuk worden,’ dacht Alice, ‘ik ben blij dat ze raadsels op gaan geven. Ik geloof wel dat ik dat kan raden.’ voegde ze er hardop aan toe.

   "Nu, teďbudeme mít nějakou legraci!" pomyslila si Alenka, "jsem ráda, že začali dávat hádanky." - "To, myslím, že uhodnu," řekla nahlas.

   ‘Bedoel je, dat je denkt dat je het antwoord erop kan vinden?’ zei de Maartse Haas.

   "Chcete říci, že myslíte, že na to dovedete najít odpověď?" řekl Zajíc Březňák.

   ‘Ja,’ zei Alice.

   "Ano, to jsem chtěla říci," řekla Alenka. "

   ‘Dan moet je zeggen wat je bedoelt,’ antwoordde de Maartse Haas.

   "Pak byste měla říci, co jste říci chtěla," pokračoval Zajíc Březňák.

   ‘Dat doe ik,’ antwoorde Alice haastig, ‘tenminste ik bedoel wat ik zeg - dat is hetzelfde, ziet u.’

   "To jsem řekla," odpověděla Alenka spěšně, "aspoň- aspoňchci říci, co říkám - a to je snad totéž, ne?"

   ‘Dat is helemaal niet hetzelfde,’ zei de Hoedenmaker, ‘je kunt even goed zeggen dat “ik zie wat ik eet” hetzelfde is als “ik eet wat ik zie”!’

   "Ani trochu totéž," řekl Kloboučník. "To byste právětak mohla říci, že ,vidím, co jím` je totéž jako ,jím, co vidím`."

   ‘Dan kun je even goed zeggen,’ voegde de Maartse Haas er aan toe, ‘dat “ik houd van wat ik krijg” hetzelfde is als “ik krijg waarvan ik houd”!’

   "To byste stejněmohla říci," dodal Březňák, "že ,líbí se mi, co dostanu` je totéž jako ,dostanu, co se mi líbí`."

   ‘Dan kun je evengoed zeggen,’ zei de Zevenslaper, die blijkbaar in zijn slaap praatte, ‘dat “ik adem als ik slaap,” hetzelfde is als “ik slaap als ik adem”!’

   "To byste stejněmohla říci," dodal Sedmispáč, jenž se zdál mluviti ze spaní, "že ,dýchám, když spím` je totéž jako ,spím, když dýchám`."

   ‘Dat is hetzelfde bij jou,’ zei de Hoedenmaker en hier brak het gesprek af en zweeg het gezelschap een paar minuten, terwijl Alice over alles nadacht, wat haar over raven en schrijftafels te binnen wou schieten en dat was niet veel.

   "Pro tebe je to totéž," řekl Kloboučník a tím se rozmluva skončila a společnost seděla chvíli mlčky, zatímco Alenka přemítala a vzpomínala na všechno, co věděla o havranech a psacích stolech, čehož nebylo mnoho.

   De Hoedenmaker was de eerste die weer begon te praten. ‘De hoeveelste is het?’ zei hij en wendde zich tot Alice; hij had zijn horloge uit zijn zak gehaald en keek er nijdig naar, schudde het zo nu en dan en hield het dan aan zijn oor.

   První přerušil mlčení Kloboučník. "Kolikátého je dnes?" řekl, obraceje se k Alence. V ruce držel hodinky, které vytáhl z kapsy, a pohlížel na něznepokojeně, chvílemi jimi štěrchaje a přidržuje si je k uchu.

   Alice dacht even na en zei toen ‘De vierde.’

   Alenka chvíli uvažovala a pak řekla: "Čtvrtého."

   ‘Twee dagen achter,’ zuchtte de Hoedenmaker, ‘ik heb je wel gezegd dat boter niet goed voor het uurwerk is,’ voegde hij er aan toe en keek de Maartse Haas boos aan.

   "O dva dny pozadu," povzdychl Kloboučník. "Říkal jsem vám, že máslo nebude dělat stroji dobře," dodal, hleděhněvivěna Zajíce.

   ‘Het was toch beste boter,’ antwoordde de Maartse Haas deemoedig.

   " Ale bylo to to nejlepší máslo," odpověděl Zajíc Březňák pokorně.

   ‘Maar er zaten vast broodkruimels in,’ mopperde de Hoedenmaker, ‘je had de boter er ook niet met het broodmes in moeten stoppen.’

   "Ano, ale musely se s ním dostat dovnitřnějaké drobty," nevrle bručel Kloboučník; "neměl jste je mazat nožem od chleba."

   De Maartse Haas nam het horloge weer op en keek er somber naar; toen stopte hij het in zijn kop thee en keek er weer naar, maar hij kon niets beters bedenken dan zijn vroegere opmerking: ‘Het was toch beste boter.’

   Březňák vzal hodinky a chvíli na něponuře hleděl; pak je ponořil do čaje a opět se na ně podíval, ale nedovedl si vymyslit, co by řekl lepšího, než byla jeho první poznámka: "Bylo to, víte, to nejlepší máslo."

   Alice had nieuwsgierig over zijn schouder gekeken. ‘Wat een grappig horloge!’ zei ze, ‘je kunt er op zien welke dag het is en niet eens hoe laat het is.’

   Alenka se mu zvědavědívala přes rameno. "Jaké jsou to směšné hodinky!" podotkla. "Ukazují kolikátého je, ale ne kolik je hodin!"

   ‘En wat dan nog?’ mompelde de Hoedenmaker, ‘kan je op jouw horloge zien welk jaar het is?’

   "A pročby měly ukazovat, kolik je hodin?" mručel Kloboučník. "Ukazují vaše hodinky, který je rok?"

   ‘Natuurlijk niet,’ antwoordde Alice, ‘maar dat is omdat het zolang hetzelfde jaar blijft.’

   "Ovšemže neukazují," odvětila Alenka hbitě; "ale to je proto, že rok zůstává týž takovou nesmírnědlouhou dobu."

   ‘Precies zoals met het mijne,’ zei de Hoedenmaker.

   "No, a s mými hodinkami je to zrovna tak," řekl Kloboučník.

   Hier begreep Alice niets van. Wat de Hoedenmaker zei, scheen volkomen onzin en toch was het goed Nederlands. ‘Dat begrijp ik niet helemaal,’ zei ze zo beleefd als ze kon.

   Alenka se cítila hroznězmatena. Kloboučníkova poznámka se zdála postrádat smyslu, a přece zcela nepochybněmluvil česky. "Tomu dobře nerozumím," řekla, jak slušnějen dovedla.

   ‘De Zevenslaper slaapt weer,’ zei de Hoedenmaker en hij goot hem een beetje hete thee op zijn neus.

   "Ten Plch už zase spí," řekl Kloboučník a nalil mu na nos trochu horkého čaje.

   De Zevenslaper schudde ongeduldig zijn hoofd en zei zonder zijn ogen op te slaan: ‘Natuurlijk, natuurlijk, dat wou ik juist zeggen.’

   Sedmispáčnevrle zatřásl hlavou a řekl, aniž otevřel oči : "Ovšem, ovšem; právějsem chtěl podotknouti totéž."

   ‘Heb je het raadsel al opgelost?’ zei de Hoedenmaker en wendde zich weer tot Alice.

   "Uhodla jste už mou hádanku?" řekl Kloboučník, obraceje se opět k Alence.

   ‘Nee, ik geef het op,’ antwoordde Alice, ‘wat is de oplossing?’

   "Ne, já se poddám," odpověděla Alenka; "jaká je odpověď?"

   ‘Ik heb er geen flauw idee van,’ zei de Hoedenmaker.

   "Nemám nejmenšího ponětí," řekl Kloboučník.

   ‘Ik evenmin,’ zei de Maartse Haas.

   "Já také ne," řekl Březňák.

   Alice moest er van zuchten. ‘Je kunt je tijd toch wel beter besteden,’ zei ze, ‘dan haar met raadsels te verknoeien, waar geen antwoord op is.’

   Alenka unaveněpovzdychla. "Myslím, že byste mohli s časem nakládat rozumněji," řekla, "než jej mařit hádankami, na které není odpovědi."

   ‘Als je de Tijd even goed kende als ik,’ zei de Hoedenmaker, ‘zou je niet over haar praten. Het is hem.’

   "Kdybyste znala Čas tak dobře jako já," řekl Kloboučník , neřekla byste ,mařit jej`. Je to rozhodněHo."

   ‘Ik begrijp niet wat u bedoelt,’ zei Alice.

   "Tomu nerozumím," řekla Alenka.

   ‘Natuurlijk niet!’ zei de Hoedenmaker en schudde minachtend zijn hoofd, ‘ik wed dat jij nooit met de Tijd hebt gepraat.’

   "Ovšemže nerozumíte," řekl Kloboučník, pohrdavěpohodiv hlavou. "Je zřejmo, že jste s Časem nikdy ani nemluvila."

   ‘Misschien niet,’ antwoordde Alice voorzichtig, ‘maar ik moet altijd erg op de tijd passen als ik piano studeer.’

   "Možná že ne," odvětila Alenka opatrně, "ale vím, že si musím vyklepávat čas, když hraji na piano."

   ‘Daar heb je het!’ zei de Hoedenmaker, ‘hij houdt er niet van als er op hem gepast wordt. Nee, als je maar zorgt, dat je op goede voet met hem staat, doet hij alles wat je wilt met de klok. Bijvoorbeeld, als het negen uur is en de school begint, dan hoef je de Tijd maar even iets in zijn oor te fluisteren en in een oogopslag is het twaalf uur: etenstijd!’

   "Ah, to vysvětluje všechno!" řekl Kloboučník. "On nestrpí, aby ho někdo vyklepával. - Ale kdybyste s ním byla na dobré noze, udělal by vám s hodinami, skoro cokoliv byste chtěla. Například, řekněme, že je 8 hodin ráno - zrovna má začít škola; potřebovala byste Času jen šeptem pokynout, a v mžiku se hodiny otočí - frrr - půl druhé - čas k obědu."

   (‘Ik wou dat het waar was,’ fluisterde de Maartse Haas bij zichzelf).

   (,Kéž by jen bylo," zašeptal si Březňák pro sebe.)

   ‘Dat zou prachtig zijn,’ zei Alice, ‘maar dan zou ik nog geen honger hebben.’

   "To by jistěbylo ohromné," řekla Alenka zamyšleně. "Ale pak, víte, já bych ještěneměla hlad."

   ‘Eerst niet,’ zei de Hoedenmaker, ‘maar je kunt het net zo lang twaalf uur laten blijven als je wilt.’

   "Zprvu snad ne," řekl Kloboučník, "ale mohla byste držet hodiny na půl druhé, jak dlouho byste chtěla."

   ‘Doet u dat dan ook zo?’ vroeg Alice.

   "To vy zde tak děláte?" zeptala se Alenka.

   De Hoedenmaker schudde treurig het hoofd. ‘Helaas,’ antwoordde hij, ‘we hebben in Maart - net voor hij gek werd - (hier wees hij met zijn theelepeltje naar de Maartse Haas) ruzie gekregen. Het was op het grote concert dat de Hartenkoningin gaf en ik moest zingen:

   Kloboučník smutnězavrtěl hlavou: "Ne já! - Pohádali jsme se v březnu - zrovna než on se zbláznil, víte - " (ukázal lžičkou na Zajíce Březňáka) - "bylo to o velkém koncertě, pořádaném

Knipoog vleermuis, knipoog zoet,
 Zeg mij toch wat of gij doet.

Srdcovou Královnou a já tam měl zpívat
 Když se večer mračí dřív než přijde čaj`.

   ‘Ken je dat liedje?’

   Znáte snad tu píseň?"

   ‘Ik heb wel eens zo iets gehoord,’ zei Alice.

   "Slyšela jsem něco podobného," řekla Alenka.

   ‘Zo gaat het verder,’ vervolgde de Hoedenmaker:

   "Pokračuje, víte," dodal Kloboučník, "takhle:

Boven d' aarde scheert uw vlucht Als een theeblad door de lucht.
 Knipoog Vleermuis -

, Pij, co hrdlo ráčí,
 dokud něco maj.
 Hledím po nebíčku,
 hledám svou skleničku,
 kde jsi, lásko má,
 kde jsi, lásko má?` "

   Hier kwam er wat beweging in de Zevenslaper en hij begon in zijn slaap te zingen ‘Knipoog, knipoog, knipoog, knipoog, knipoog’ en ging daar zo lang mee door dat ze hem knijpen moesten om hem weer stil te krijgen.

   Tu sebou Plch trhl a začal ze spaní zpívat: "Ó láásko mááá, - ó láásko mááá -- " a nepřestal, dokud ho nezačali štípat, aby toho nechal.

   ‘Ik had amper het eerste couplet gezongen,’ zei de Hoedenmaker, ‘toen de Koningin opsprong en schreeuwde ‘Hij is de Tijd aan het doden. Sla zijn hoofd af!’

   "Nu a tak jsem sotva skončil první verš," pokračoval Kloboučník, "když Královna vyskočila a zaječela: ,On zabíjí čas, srazte mu hlavu!` "

   ‘Wat afschuwelijk wreed,’ riep Alice uit.

   "Jak strašněnelidské!" zvolala Alenka.

   ‘En sindsdien,’ ging de Hoedenmaker treurig verder, ‘doet hij nooit meer wat ik vraag. Het is nu altijd vier uur.’

   "A od té doby," pokračoval Kloboučník smutečním hlasem, "mi neudělá tu nejmenší maličkost, o kterou ho požádám! Teďje pořád pět hodin."

   Nu ging Alice een licht op. ‘Staat daarom al die theeboel op tafel?’ vroeg ze.

   Alenka dostala ohromný nápad. "A to je tedy, pročtu máte vyložena tolik čajového náčiní?" otázala se.

   ‘Ja, zo is het,’ zei de Hoedenmaker met een zucht, ‘het is altijd theetijd en we hebben geen tijd om de vaten onderwijl om te wassen.’

   "Ano, tak jest," řekl Kloboučník s povzdechem; "je pořád čas k svačiněa my nemáme vůbec kdy umývat nádobí."

   ‘Dan schuiven jullie dus steeds op,’ zei Alice.

   "A tak tedy poposedáváte kolem stolu?" řekla Alenka.

   ‘Precies,’ zei de Hoedenmaker, ‘wanneer de boel te vuil wordt.’

   "Právě," řekl Kloboučník; "když je šálek špinavý,sedneme si o místo dál."

   ‘En wat doen jullie dan als je weer aan het begin gekomen bent?’ waagde Alice te vragen.

   "Ale co se stane, když se opět dostanete dokola tam, kde jste začali?" odvážila se Alenka otázky.

   ‘Laten we over wat anders gaan praten,’ zei de Maartse Haas geeuwend, ‘ik heb hier genoeg van. Ik vind dat de jonge dame ons wel een verhaal kan vertellen.

   "Co kdybychom tak změnili předmět hovoru," přerušil je Březňák, zívaje. "Tohle mne už nudí. Hlasuji, aby nám ta mladá dáma vyprávěla nějakou pohádku."

   ‘Ik weet er geen’ zei Alice, die schrok van dit voorstel.

   "Obávám se, že žádné neznám," řekla Alenka, trochu poděšena tímto návrhem.

   ‘Dan moet de Zevenslaper het doen!’ riepen zij beiden uit, ‘Zevenslaper, word wakker!’ En zij knepen hem plotseling ieder in een zij.

   "Pak musí vypravovat Sedmispáč," zvolali Kloboučník i Březňák. "Vzhůru, Sedmispáči!" a štípali ho z obou stran zároveň.

   De Zevenslaper deed langzaam zijn ogen open. ‘Ik sliep niet,’ zei hij met een hese en zwakke stem, ‘ik heb ieder woord gehoord, dat jullie zeiden.’

   Plch pomalu otevřel oči. "Já jsem nespal," řekl chraptivým mdlým hlasem; "slyšel jsem každé slovo, které jste situ, braši, povídali."

   ‘Vertel ons een verhaal,’ zei de Maartse Haas.

   "Vypravuj nám pohádku!" řekl Březňák.

   ‘Ja als-t-u-blieft,’ smeekte Alice.

   "Ano, prosím, vypravujte!" žadonila Alenka.

   ‘En begin een beetje gauw,’ voegde de Hoedenmaker er aan toe, ‘want anders slaap je weer in.’

   "A hezky rychle," dodal Kloboučník, "nebo zase usneš, než s ní budeš hotov."

   ‘Er waren eens drie zusjes,’ begon de Zevenslaper haastig, ‘en zij heetten Trinie, Minie en Linie en zij woonden op de bodem van een put -’

   "Za onoho času byly tři malé sestřičky," začal Plch ve velikém spěchu, "a ty se jmenovaly Míla, Lída a Věra; a bydlely v hluboké studni - "

   ‘Waar leefden ze van?’ vroeg Alice, die het altijd erg interessant vond wat mensen aten en dronken.

   "A čím se živily?" řekla Alenka, která se vždy velmi zajímala 0 otázky jídla a pití.

   ‘Van stroop,’ zei de Zevenslaper na een ogenblikje te hebben nagedacht.

   "Živily se sirupem," řekl Plch po chvíli přemýšlení.

   ‘Dat kan toch nooit,’ merkte Alice vriendelijk op, ‘dan zouden ze toch ziek worden.’

   "Tím se přece nemohly živit," poznamenala Alenka jemně; "to by jim bylo špatně."

   ‘Dat waren ze ook,’ zei de Zevenslaper, ‘erg ziek.’

   "To jim také bylo," řekl Plch, "velmi špatně."

   Alice trachtte zich die buitengewone manier van leven voor te stellen, maar zij vond het wel een erg moeilijk probleem en daarom ging ze verder: ‘Maar waarom leefden ze op de bodem van een put?’

   Alenka se pokoušela představiti si, jak by tobylo, takový podivný způsob života, ale příliš jí to vrtalo hlavou, tak pokračovala: "Ale pročžily v hluboké studni?"

   ‘Neem gerust wat meer thee,’ zei de Maartse Haas heel ernstig tot Alice.

   "Nalejte si více čaje," řekl Březňák Alence velmi vážně.

   ‘Ik heb nog niets gehad,’ zei Alice boos, ‘dus kan ik onmogelijk meer nemen.’

   "Ještějsem žádný neměla," odpověděla Alenka uraženě, "tak si nemohu nalít více."

   ‘Je bedoelt dat je niet minder kunt nemen,’ zei de Hoedenmaker, ‘het is heel gemakkelijk om meer te nemen dan niets.’

   "Chcete říci, že si nemůžete nalít méně," řekl Kloboučník; " "nalít si více než nic je velmi snadné.

   ‘Niemand heeft jou iets gevraagd,’ zei Alice.

   "U nás se nikdo na nic neptal," řekla Alenka.

   ‘En wie is er nu persoonlijk?’ vroeg de Hoedenmaker triomfantelijk.

   "A kdo teďdělá osobní poznámky?" otázal se Kloboučník vítězoslavně.

   Alice wist hierop niets te zeggen; daarom schonk ze zichzelf wat thee in, nam een boterham met boter, wendde zich tot de Zevenslaper en herhaalde haar vraag: ‘waarom woonden ze op de bodem van een put?’

   Alenka dobře nevěděla, co na to odpovědět, tak si vzala trochu čaje a chleba s máslem a pak se obrátila na Plcha a opakovala svou otázku. "Pročbydlely v hluboké studni?"

   De Zevenslaper dacht weer een poosje na en zei toen: ‘Het was een stroopput.’

   Sedmispáčzase nějakou chvíli přemýšlel a pak řekl: "Byla to sirupová studně."

   ‘Er bestaan geen stroopputten’ begon Alice erg boos, maar de Hoedenmaker en de Maartse Haas riepen: ‘St, st’ en de Zevenslaper merkte knorrig op: ‘Als je je niet behoorlijk gedragen kunt, kun je het verhaal beter zelf afmaken.’

   "Takové studny nejsou," začala Alenka velmi rozzlobeně, ale Kloboučník a Březňák na ni dělali "Pst! pst!" a Sedmispáčuraženěpodotkl: "Neumíte-li být zdvořilá, můžete si pohádku dopovědět sama."

   ‘Nee, gaat u alstublieft verder,’ zei Alice, ‘ik zal u niet meer onderbreken. Het kan eigenlijk best waar zijn.’

   "Ne, ne, prosím, pokračujte !" řekla Alenka. "Už vás nebudu vyrušovat. Snad přece jedna taková studněněkde je."

   ‘Natuurlijk kan het,’ zei de Zevenslaper verontwaardigd. En hij vertelde verder: ‘En die drie zusjes, die leerden scheppend werk, weet je.’

   "Jedna - někde!" řekl Sedmispáčopovržlivě. Nicménědal si říci a pokračoval : "A tak ty tři sestry - víte - ony se učily vytahovat."

   ‘Wat voor scheppend werk?’ vroeg Alice, die haar belofte weer vergeten had.

   "Vytahovat - co?" řekla Alenka, docela zapomenuvši na svůj slib.

   ‘Stroop scheppen,’ zei de Zevenslaper, zonder na te denken dit keer.

   "Sirup," odvětil Sedmispáč, tentokrát rovnou bez přemýšlení.

   ‘Ik moet een schoon bordje hebben,’ onderbrak de Hoedenmaker, ‘laten we een plaats opschuiven.’

   "Já chci čistý šálek," přerušil je Kloboučník; "poposedněme o jedno místo."

   Hij stond op terwijl hij dit zei en de Zevenslaper nam zijn plaats in; de Maartse Haas ging op de stoel van de Zevenslaper zitten en Alice nogal tegen haar zin op die van de Maartse Haas. De Hoedenmaker was de enige, die enig voordeel had van deze verandering en Alice was er nu heel wat slechter aan toe, want de Maartse Haas had net de melkkan over zijn bord omgegooid.

   Poposedl, když to dořekl, a Sedmispáčho následoval; Březňák poposedl na místo Plchovo, a Alenka dosti neochotnězaujala místo Březňákovo. Kloboučník jediný z nich měl z té změny prospěch, a Alenka na tom byla značněhůře než předtím, jelikož Březňák zrovna předtím na svůj talířpřevrhl konvičku mléka.

   Alice wilde de Zevenslaper niet opnieuw ergeren en daarom vroeg zij heel voorzichtig: ‘Maar ik begrijp het niet goed. Waar schepten zij die stroop dan uit?’

   Alenka nechtěla Plcha znovu urazit, začala tedy velmi opatrně: "Ale já nerozumím. Odkud vytahovaly sirup?"

   ‘Je kan water scheppen uit een waterput,’ zei de Hoedenmaker; ‘dan kan je volgens mij stroopscheppen uit een stroopput, is het niet, Domoor?’

   "Může se vytahovat voda ze studněna vodu," řekl Kloboučník, "tak bych myslel, že se může vytahovat sirup ze sirupové studně- eh, hloupá?"

   ‘Maar ze waren in die put,’ zei Alice tegen de Zevenslaper zonder veel acht te slaan op deze opmerking.

   "Ale ony byly ve studni, tak jak mohly vytahovat sirup ze studně?" řekla Alenka Plchovi, dělajíc, jako by přeslechla Kloboučníkovu poznámku.

   ‘Zeker,’ zei de Zevenslaper, ‘inderdaad, heel diep er in.’

   "Jak? - Ovšem," řekl Sedmispáč, "stud-ně. - Ony byly plny studu."

   Dit antwoord verbaasde de arme Alice zo, dat zij de Zevenslaper een poosje door liet vertellen zonder hem in de rede te vallen.

   Tato odpověď Alenku málem připravila o zbytek trpělivosti; opanovala se však a položila novou otázku: "Ale čím ten sirup vytahovaly?" "

    "Sirupem!" odsekl Plch; a Kloboučník, vida Alenčiny rozpaky, dodal: "Když můžete výkresy ve škole vytahovat inkoustem, tak asi můžete vytahovat výkresy v sirupové studni sirupem, ne? Toto vysvětlení Alenku tak zmátlo, že nechala Plcha mluvit značnou chvíli, aniž ho přerušila.

   ‘Zij leerden dus scheppen,’ ging de Zevenslaper verder, terwijl hij alsmaar geeuwde en in zijn ogen wreef van slaap, ‘en ze schiepen een heleboel dingen, alles wat met een B begint.’

   "Tak ony se učily vytahovat," pokračoval Sedmispáč, zívaje a protíraje si oči, neboťzačínal být velmi ospalý, "a kreslily a vytahovaly všechny možné věci - všechno, co se začíná na M ."

   ‘Waarom met een B?’ zei Alice.

   "Pročna M?" řekla Alenka.

   ‘Waarom niet?’ zei de Maartse Haas.

   "Pročne?" řekl Březňák.

   Alice zweeg.

   Alenka mlčela.

   De Zevenslaper had zijn ogen gesloten en ging langzamerhand onder zeil, maar toen de Hoedenmaker hem kneep, werd hij met een gilletje wakker en ging verder: ‘Alles wat begint met een B, bijvoorbeeld bakblikken, beenbreuken, brandingen en behagen; - je hebt natuurlijk wel eens horen zeggen: ‘hij schept er behagen in’, maar heb je dat ooit iemand er uitzien scheppen!’

   Sedmispáčtou dobou už měl oči zase zavřeny a usínal; byv však štípnut Kloboučníkem, vzbudil se zase s malým výkřikem a pokračoval: "- co se začíná na M, jako myší díra, a měsíc, a minulost, a moudrost, a mnohost - víte, velmi krásné rčení je mnohost moudrosti - viděla jste někdy takovou věc jako pěkněvytažený výkres mnohosti?

   ‘Nee, nu u het vraagt,’ zei Alice verbaasd, ‘ik denk niet...’

   "Opravdu, když se mne tak ptáte," řekla Alenka velmi zmatena, "nemyslím - "

   ‘Dan moet je ook niets zeggen,’ zei de Hoedenmaker.

   "Pak byste neměla mluvit," řekl Kloboučník.

   Deze grofheid was Alice toch te bar; zij stond verontwaardigd op en wandelde weg; de Zevenslaper viel op hetzelfde ogenblik in slaap en niemand van de anderen scheen notitie te nemen van haar vertrek; toch keek zij nog een paar keer om, half in de hoop dat zij haar terug zouden roepen. Het laatste wat zij zag, was, dat zij probeerden de Zevenslaper in de theepot te stoppen.

   To bylo víc, než mohla Alenka snésti; vstala velmi znechucena a odcházela. Sedmispáčokamžitěusnul a ani Kloboučník, ani Březňák nevěnovali nejmenší pozornosti jejímu odchodu, ačkoliv se jednou nebo dvakrát ohlédla, polodoufajíc, že ji zavolají zpět. Když se ohlédla naposled, viděla je, jak se pokoušejí strčiti Sedmispáče do čajové konvice.

   ‘In elk geval ga ik daar nooit meer naar toe,’ zei Alice, toen zij haar wandeling door het hos voortzette, ‘dit was de malste theevisite, die ik in mijn leven mee gemaakt heb.’

   "Nu, tam se už aspoňnikdy nevrátím," řekla Alenka, ubírajíc se lesem. "To je ta nejhloupější čajová společnost, v jaké jsem ve svém životěbyla."

   Juist toen zij dit zei, zag zij in één van de bomen een deur. ‘Dat is wel heel gek,’ dacht ze, ‘maar tenslotte is vandaag alles even gek. Ik vind dat ik best eens naar binnen kan gaan.’ En zij ging naar binnen.

   Jak to dořekla, zpozorovala, že jeden strom má v kmeni dveře. "To je velmi podivné," pomyslila si, "ale všechno je dnes podivné. Myslím, že tam mohu hned vejít." A vešla.

   Ze kwam weer in de lange zaal, dicht bij het glazen tafeltje. ‘Nu zal ik beter oppassen,’ zei ze bij zichzelf en nam eerst het sleuteltje van de tafel en deed daarmee de deur naar de tuin open. Toen knabbelde ze weer wat aan de paddestoel (ze had een stuk in haar zak gestopt) tot zij nog dertig centimeter groot was en liep door de smalle gang en toen - toen kwam zij eindelijk in de mooie tuin met de kleurige bloemenbedden en de koele fonteinen.

   Opět se octla ve velké síni a blízko malého skleněného stolku. "Nu, tentokrát budu opatrnější," řekla si, a začala tím, že vzala se stolku malý zlatý klíček a odemkla vrátka, vedoucí do zahrady. Pak. se dala do ukusování hříbku - měla ho stále ještěkousek v kapse - až byla asi stopu vysoká; pak se dala úzkou chodbičkou, a pak - se konečněoctla v krásné zahraděmezi pestrými záhony květin a chladnými vodotrysky.