ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ

Аліса в Країні Чудес

   9

   Розділ дев'ятий

   VYPRÁVĚNÍ FALEŠNÉ ŽELVY

   Розповідь Казна-Що-Не-Черепахи

   "Nedovedete si ani pomyslit, jak jsem ráda, že vás zase vidím, staroušku," řekla Vévodkyně, strkajíc Alence přátelsky ruku pod paži a odcházejíc s ní.

   - Яка я рада знов тебе зустріти, ясочко моя! - вигукнула Герцогиня, ніжно беручи Алісу під руку й ведучи її углиб саду.

   Alenka byla velmi ráda, že ji nachází v tak dobré náladě, a pomyslila si, že to snad byl jen pepř, který ji činil tak sveřepou, když ji viděla v kuchyni.

   Алісі було приємно бачити Герцогиню в доброму гуморі, і вона подумала, що, можливо, то тільки від перцю вона так озвіріла тоді на кухні.

   "Až já budu Vévodkyní," řekla si k sobě(ne však příliš nadějným tónem), "nedovolím ve své kuchyni vůbec žádný pepř. Polévka se docela dobře obejde bez něho -. Možná že je to vůbec pepř, který činí lidi tak štiplavými," pokračovala, velmi potěšena, že vynalezla nové pravidlo, " a ocet, jenž je činí kyselými - a heřmánek, jenž je činí hořkými - a - a cukr a takové věci, které činí děti sladkými. Kéž by to lidé jenom věděli, pak by nebyli na cukr tak skoupí, víte -"

   - Коли я буду Герцогинею, - сказала собі Аліса (щоправда, без особливої певності), то не триматиму в себе на кухні ані перчини. Юшка смачна й без перцю. Можливо, саме від лютого перцю люди стають такі сердиті, - провадила вона, щаслива, що відкрила нове правило. - Від гірчиці - гіркне на душі, від кориці - починаєш усім коритися, від звіробою - визвірюються, а... а зате від карамелі чи інших цукерок діти стають солодкі-пресолодкі! Шкода, що люди цього не знають, - інакше були б не такі скупі на цукерки...

   Docela při tom zapomněla na Vévodkyni, a trochu se ulekla, když zaslechla její hlas poblíž svého ucha. "Vy o něčem přemýšlíte, má drahá, a pro přemýšlení zapomínáte na řeč. Nedovedu vám hned povědět, jaké z toho plyne mravní naučení, ale vzpomenu si za chvíli."

   Замріявшись, Аліса зовсім забула про Герцогиню і ледь здригнулася, коли біля самого вуха почувся її голос.

    - Ти так задумалася, любонько, що й язик проковтнула. Звідси мораль... Забула яка, але зараз пригадаю...

   "Možná že žádné," odvážilase Alenka podotknouti.

   - А, може, її тут і нема, - відважилася на сумнів Аліса.

   "Oh, oh - dítě, dítě!" řekla Vévodkyně. "Z každé věci plyne mravní naučení, jen když je dovedeme najít." A při těch slovech se přitiskla těsněji k Alence.

   - Що ти, що ти, дитино! - сказала Герцогиня. - Мораль є у всьому, треба тільки вміти й знайти.

    З цими словами вона щільніше пригорнулася до Аліси, зручно спершись своїм підборіддям їй на плече.

   Alence se příliš nelíbilo mít ji tak blízko: za prvé, protože Vévodkyněbyla velmi ošklivá, a za druhé, poněvadž byla právětak vysoká, aby mohla opřít svou bradu o Alenčino rameno a byla to nepříjemněostrá brada. Nechtějíc však býti nezdvořilou, snášela to Alenka, jak nejlépe dovedla.

   Аліса не була в захваті від такої близькості: по-перше, Герцогиня скидалася на справжню почвару, а по-друге - її підборіддя було на диво гостре. Та що вдієш? - вона хотіла бути чемною, тож терпіла, як могла.

   "Hra se teďzdá pokračovati lépe," řekla.

   - Здається, гра їм стала трохи любіша, - зауважила Аліса, щоб хоч якось підтримати розмову.

   "Tak jest," řekla Vévodkyně, "a z toho plyne mravní naučení - ,Oh, je to láska, je to láska, kterou se točí svět!` "

   - О саме так! - погодилася Герцогиня, - а звідси мораль: «Любов єдина крутить світом!»

   "Kdosi nedávno řekl," zašeptala Alenka, "že se svět točí tím, že si každý hledí svého!``

   - А дехто ж казав, - шепнула їй Аліса, - що найголовніше - не пхати носа до чужого проса!

   "Nu ovšem - znamená to do jisté míry totéž," řekla Vévodkyně, zabořujíc svou ostrou bradu do Alenčina ramene, když dodávala, "az toho plyne mravní naučení-,Postarej se o smysl, a slova se už o sebe postarají.` "

   - Ну то й що? Глузд загалом один і той самий, - відказала Герцогиня, впинаючись гострим підборіддям Алісі в плече. - А звідси мораль: хто глузду пильнувати звик, того не підведе язик.

   "Jak ráda ve všem nachází mravní naučení!" pomyslila si Alenka.

   "Як вона любить з усього виводити мораль! - подумала Аліса.

   "Jistěbyste ráda věděla, pročvám neovinu ruku kolem pasu," řekla Vévodkyněpo malé přestávce. "Důvod je ten, že nedůvěřuji povaze vašeho plameňáka. Mám to zkusit?"

   - Ти, мабуть, дивуєшся, чому я не обійму тебе за стан, - озвалася Герцогиня після мовчанки. - Річ у тім, що я не певна в норові твого фламінго. А, може, таки спробувати?

   "Mohl by štípnout," odpověděla opatrněAlenka, nemajíc vůbec žádné chuti, aby se to zkusilo.

   - Він може углитнýти, - обережно відповіла Аліса, анітрохи не прагнучи Герцогининих обіймів.

   "Máte pravdu," řekla Vévodkyně. "Plameňáci a hořčice štípou. A z toho plyne mravní naučení - ,Vrána k vráněsedá, jeden pták druhého hledá.` "

   - Твоя правда, - сказала Герцогиня, - фламінго кусючий, як гірчиця. Звідси мораль: це птиці одного польоту.

   "Jenže hořčice není pták," poznamenala Alenka.

   - Гірчиця - не птиця, - зауважила Аліса.

   "Správně, jako obvykle," řekla Vévodkyně. "Jak jasněse dovedete vyjadřovat!"

   - Знов-таки слушно, - погодилась Герцогиня. - Як ясно ти вмієш висловлюватися!

   "Je to - nerost, myslím," řekla Alenka.

   - По-моєму, гірчиця, особливо мелена - це такий собі порох, - сказала Аліса.

   "Ovšem že je to nerost," řekla Vévodkyně, která se zdála být ochotnasouhlasit se vším, co Alenka řekne; "nedaleko odsud je několik hořčičných dolů. A mravní naučení z toho plyne - ,Čím víc jde moje dolů, tím víc jde vaše nahoru.

   - Ну, звісно ж, - притакнула Герцогиня, яка, здавалося, ладна була погоджуватися з кожним Алісиним словом. - Тут неподалік під горою є великі поклади гірчичного пороху... Звідси мораль: "Не дивись високо - запорошиш око!"

   "Oh, užvím!" zvolala Alenka, která přeslechla poslední poznámku. "Je to rostlina. Nevypadá jako rostlina, ale je."

   - Ага, вже знаю! - вигукнула Аліса. - Гірчиця - овоч. Щоправда, на овоч не схожа, але овоч.

   "Úplněs vámi souhlasím," řekla Vévodkyně; "a z toho plyne mravní naučení - ,Buď takovou, jakou by ses přála zdát` nebo, chcete-li, abych to řekla jednodušeji - ,Nikdy si nepředstavuj, že nejsi jinaká, než co by sejiným mohlo zdáti, že to, co jsi, či co jsi byla, nebo mohla býti, nebylo jinaké než to, Co jsi byla, by se jim bylo zdálo býti jinakým.` "

   - Цілком згодна! - сказала Герцогиня. - Звідси мораль: кожному овочу - нрав і права. Або простіше: ніколи не думай про себе інакше, ніж це може здатися іншим, щоб те, чим ти був або міг бути, не було чимось іншим, ніж те, чим ти здавався або міг здаватися іншим, коли був іншим.

   "Tomu bych, myslím, rozuměla lépe," řekla Alenka velmi zdvořile, "kdybych to viděla napsáno. Ale obávám se, že vás nedovedu dost přesněsledovat, když to povídáte."

   - Мабуть, я зрозуміла б краще, - якнайчемніше мовила Аліса, - якби могла це занотувати. На слух важко вхопити нитку.

   "To není nic u srovnání s tím, co bych dovedla povědět, kdybych chtěla," řekla Vévodkyně, zřejměpotěšena.

   - Це ніщо проти того, що я могла б сказати, якби розохотилась, - запишалася Герцогиня.

   "Jen se, prosím, nenamáhejte říci něco ještědelšího," řekla Alenka.

   - Тільки, будь ласка, не завдавайте собі більшої мороки, - благально мовила Аліса.

   "Ó, nemluvte o námaze!" řekla Vévodkyně. "Dávám vám darem všechno, co jsem dosud řekla."

   - Яка там морока! - вигукнула Герцогиня. - Дарую тобі все, що я досі сказала.

   "Laciný dar!" pomyslila si Alenka. "Jsem ráda, že se takové dary nedávají k svátku!" Ale neodvážila se to říci nahlas.

   "Ба, яка щедра! - подумала Аліса. - Щастя, що таких дарунків не підносять на дні народження!"

    Але сказати це вголос у неї забракло духу.

   "Už opět přemýšlíme?" ptala se Vévodkyně, znovu. ji rýpnuvši bradou do ramene.

   - Ми знову задумались? - мовила Герцогиня, ще раз штрикнувши її підборіддям.

   "Mám právo přemýšlet," řekla Alenka ostře, neboťuž začínala být trochu podrážděna.

   - А чом би мені й не думати? - сказала Аліса, відчуваючи, що починає дратуватися.

   "Asi zrovna tolik práva," řekla Vévodkyně, "jako má vepřík lítat; a z toho plyne m --"

   - А чом би свині не літати? - сказала Герцогиня. - Звідси мо...

   Ale zde, k Alenčinu velkému překvapení, Vévodkyni hlas selhal, zrovna na začátku jejích oblíbených slov "mravní naučení", a ruka, kterou byla do Alenky zavěšena, se začala třást. Alenka pozvedla oči, a tu před nimi stála Královna, ruce založeny, zamračena jako velká bouřka.

   Але тут, на превеликий Алісин подив, Герцогиня змовкла, а рука, що тримала її під лікоть, затремтіла. Аліса звела очі: перед ними, склавши на грудях руки, стояла Королева, - насуплена, мов грозова хмара.

   "Krásný den, Vaše Veličenstvo," začala Vévodkynětichým slabým hlasem.

   - Гарний день, ваша величносте... - ледь чутно озвалася Герцогиня.

   "Chci vás upřímněvarovat," vykřikla Královna a dupla při tom nohou o zem; "buďodtud zmizíte vy, nebo vaše hlava a to asi o vteřinu dříve než hned! Tak si vyberte!"

   - Серйозно попереджую, - крикнула Королева, притупуючи ногою. - Або щезаєш ти, або твоя голова. І то негайно! Вибирай!

   Vévodkyněsi vybrala a v okamžiku byla ta tam.

   Герцогиня зробила вибір і щезла з очей.

   "Pokračujme ve hře," řekla Královna k Alence. Alenka byla příliš ustrašena, než aby něco řekla, a zvolna ji následovala na hřiště.

   - Продовжимо гру, - сказала Королева Алісі.

    Аліса так налякалася, що, не мовивши й слова, подалася за нею до майданчика.

   Ostatní hosté využili Královniny nepřítomnosti a odpočívali ve stínu; ihned však, jak ji spatřili, spěchali ke hře, provázeni Královninou poznámkou, že odklad jen jediného okamžiku je bude státi život.

   Решта гостей, скориставшись із відсутності Королеви, спочивали собі в холодочку, та щойно вона з'явилася і нагадала, що кожна згаяна хвилина коштуватиме їм голови, всі негайно повернулися до гри.

   Po celý čas, co hráli, Královna ani na okamžik neustala v hádce s ostatními hráči a ve výkřicích "Tomu hlavu dolů!" nebo "Té hlavu dolůi" Ti, které takto odsoudila, byli zatčeni vojáky, kteří ovšem, aby se vězněmohli ujmout, museli přestat býti brankami, takže za nějaké půl hodiny tu nebylo žádných branek, a všichni hráči mimo Krále, Královnu a Alenku byli ve vazběpod rozsudkem smrti.

   Королева і далі сперечалася з гравцями і, знай, верещала:

    - Зітнути йому голову! Зітнути їй голову!..

    Приречених на смерть брали під варту вояки, які задля цього, звичайно, мусили розлучатися з роллю ворітець. За якихось півгодини на майданчику не лишилося ні ворітець, ні крокетистів: усі вони, окрім королівського подружжя та Аліси, сиділи під вартою в очікуванні страти.

   Tu ustala i Královna, celá udýchaná, a řekla Alence: "Viděla jste už Falešnou Želvu?"

   Врешті Королева вгамувалась і, тяжко відсапуючись, озвалася до Аліси:

    - Ти вже була в Казна-Що-Не-Черепахи?

   "Neviděla," řekla Alenka; "a ani nevím, co to je - Falešná Želva."

   - Ні, - відповіла Аліса. - Я навіть не знаю, що воно таке.

   "To je to, z čeho se dělá falešná želví polévka," řekla Královna.

   - Це те, з чого роблять нечерепаховий суп.

   "Nikdy jsem ji neviděla ani o ní neslyšela," řekla Alenka.

   - Зроду такого не бачила і навіть не чула.

   "Pojďte za mnou," pravila Královna, "a ona vám poví příběh svého života."

   - Ну, то ходім, - сказала Королева. - Він тобі про себе розкаже.

   Když spolu odcházely, zaslechla Alenka, jak Král praví tiše celé společnosti: "Všichni jste dostali milost." "Nu, takhle je to dobré!" řekla si Alenka k sobě, neboťse cítila velice nešťastnou nad množstvím poprav, které Královna nařídila.

   Рушаючи, Аліса встигла почути, як Король стиха мовив до всього загалу:

    - Ви помилувані.

    "От і чудово!" - сказала Аліса подумки. (Досі її страшенно гнітило, що аж стількох людей було засуджено до страти.)

   Velmi brzy došly k podivnému stvoření, jež leželo a spalo na slunci; mělo lví tělo, ale hlavu a křídla orlí - a podle toho Alenka poznala, že před sebou má velkého Gryfona neboli Noha, kterého znala z bájí. (Nevíte-li jak vyhlíží Noh, podívejte se na obrázek.) "Vzhůru, lenochu !" řekla Královna, "a doveďtuto mladou dámu k Falešné Želvě, která jí poví svou historii. Já se musím vrátit a dohlédnout na nějaké ty popravy, které jsem nařídila," a odešla, zanechavši Alenku samotnu s Gryfonem. Alence se valněnelíbil vzhled tohoto stvoření, ale pomyslila si, že to bude celkem stejněbezpečné zůstat s ním, jako kdyby šla za onou nelidskou Královnou; a tak vyčkala.

   Невдовзі вони надибали Грифона, що спав на осонні мертвецьким сном (коли ти не знаєш, що таке Грифон, приглянься до малюнка).

    - Вставай, лежню! - наказала Королева. - Відпровадиш цю панну до Казна-Що-Не-Черепахи - хай розповість їй про своє життя. А мені треба вертатися: мушу наглянути, як декому стинатимуть голови! І вона пішла, залишивши Алісу наодинці з Грифоном. Вигляд цього чудиська трохи насторожив Алісу, але, розміркувавши, що товариство Грифона, мабуть, безпечніше, ніж Королевине, Аліса зосталася.

   Gryfon se posadil a protíral si oči; potom se díval za Královnou, až byla z dohledu, a nato se pro sebe zasmál. "Jak je to směšné!" řekl napůl k soběa napůl k Alence.

   Грифон сів, протер очі і дивився Королеві вслід, аж доки та зникла з очей; відтак захихотів.

    - Смішна! - сказав Грифон чи то до себе, чи до Аліси.

   "Co je směšné?" řekla Alenka.

   - Хто смішний? - запитала Аліса.

   "Nu ona," řekl Gryfon. "Je to všechno jen její fantazie; oni, víte, nikdynikoho nepopraví. Pojďte za mnou!"

   - Таж вона, - відповів Грифон. - То все, бач, її химери: адже досі ще нікого не страчено. Ходім!

   "Každý tu říká ,pojďte za mnou!` " pomyslila si Alenka, kráčejíc zvolna za ním; "co jsem na světě, nikdo se mi nikdy tolik nenaporoučel, nikdy!"

   "Тільки й чую: ходім! ходім! - думала собі Аліса. - Зроду-віку мене ще не ганяли так, як тут".

   Nešli dlouho, když v dálce uviděli Falešnou Želvu, sedící smutněa osaměle na malém výstupku skal, a když přišli blíže, slyšela ji Alenka vzdychat, jako by jí mělo srdce puknout. Přišlo jí Želvy hluboce líto. "Co ji rmoutí?" otázala se Gryfona, a Gryfon odpověděl skoro týmiž slovy jako předtím. "Je to všechno jen její fantazie: nic ji nermoutí, víte. Pojďte za mnou!"

   Незабаром, удалині, вони побачили Казна-Що-Не-Черепаху, що сумний та невеселий сидів на прискалку. Підійшовши ближче, Аліса почула його зітхання - такі тужні, наче в нього розривалося серце; Аліса ледь не заплакала з жалю.

    - За чим він так тужить? - спитала вона Грифона, і той відповів майже тими ж словами, що й перше:

    - То все, бач, його химери: нема йому за чим тужити. Ходім!

   Došli tedy k Falešné Želvě, která se na něpodívala velkýma očima plnýma slz, ale neřekla nic.

   І вони підійшли до Казна-Що-Не-Черепахи, який глянув на них повними сліз очима, але не зронив ні слова.

   "Tuhleta mladá dáma," řekl Gryfon, "by si tedy jako přála slyšet vaši historii - tož tak."

   - Оця панна, - сказав Грифон, - хоче послухати твою історію.

   "Budu jí ji vyprávět," promluvila Falešná Želva hlubokým dutým hlasem. "Sedněte si oba a ani nehlesněte, dokud neskončím."

   - Я їй розповім, - прогугнявив Казна-Що-Не-Черепаха. - Сідайте, і ні пари з уст, аж поки я скінчу.

   Oba si tedy usedli a po několik okamžikůnikdo nepromluvil slova. Alenka si pro sebe pomyslila: "To nevím, jak se kdy může dostat ke konci, jestliže vůbec nezačne." Ale čekala trpělivě.

   Вони посідали. Запанувала досить довга мовчанка. "Цікаво, як йому пощастить скінчити, не почавши?" - чудувалася про себе Аліса.

   "Jednou," řekla konečněFalešná Želva s hlubokým povzdechem, "jsem byla skutečnou Želvou."

   - Колись, - почав нарешті Казна-Що-Не-Черепаха, глибоко зітхнувши, - я був Не-Аби-Який-Черепаха...

   Po těch slovech následovalo dlouhé mlčení, přerušované jenom občasným výkřikem "Hjkkrrh!", který ze sebe vyrážel Gryfon, a neustálým, úpěnlivým lkaním Falešné Želvy. Alenka by byla málem vstala a řekla: "Děkuji vám, milostivá paní, za vaše zajímavé vyprávění," nemohla se však zbavit dojmu, že ještěněco musí přijít, tak seděla tiše a neříkala nic.

   По цих словах знов залягла довга мовчанка, порушувана час від часу Грифоновим відкашлюванням - ги-кхи! - та тяжкими схлипами Казна-Що-Не-Черепахи. Аліса ладна була вже підвестися й сказати: «Красненько дякую за прецікаву історію», але передумала і вирішила почекати.

   "Když jsme byly malé," ujala se konečněFalešná Želva znovu řeči, poněkud klidněji, ačještětu a tam zavzdychla, "chodily jsme do podmořní školy."

   Нарешті Казна-Що-Не-Черепаха трохи заспокоївся і, все ще подеколи схлипуючи, заговорив:

    - Коли ми були маленькі, ми ходили в море до школи. Учила нас стара Черепаха: ми звали її Черешапкою...

   "Pročpodmořní - říká se podmořská," řekla Alenka.

   - Чому Черешапка, коли вона - Черепаха? - спитала Аліса.

   "Může se říkat podmořní, když se může říkat námořní," řekla Falešná Želva hněvivě; "vy jste opravdu velmi tupá!"

   - Як то чому? Бо вона завжди ходила у шапці, - розсердився Казна-Що-Не-Черепаха. - Яка ж бо ти нетямуща!

   "Měla byste se stydět, že nepochopíte takové jednoduché věci," dodal Gryfon; a oba seděli mlčky a hleděli na ubohou Alenku, která by se byla nejraději do zeměpropadla. Konečně řekl Gryfon Falešné Želvě: "Tak jen dál, starý brachu! Nespotřebuj na to celý den!" A Falešná Želva pokračovala těmito slovy:

   - Посоромилась би ставити такі дитячі запитання, - докинув Грифон.

    Вони обоє замовкли і довго дивилися на бідну Алісу, що ладна була крізь землю провалитися. Нарешті озвався Грифон:

    - Ворушися, старий! Бо так і до вечора не розкажеш.

    І Казна-Що-Не-Черепаха продовжив оповідь.

   "Ano, chodily jsme do školy pod mořem, ačse vám to nechce věřit - -"

   - Отож вір - не вір, але ми ходили до морської школи...

   "Nikdy jsem neřekla, že se mi to nechce věřit!" přerušila ji Alenka.

   - Я не казала, що не вірю, - уточнила Аліса.

   "Řekla," pravila Falešná Želva."

   - Казала! - заперечив Казна-Що-Не-Черепаха.

   A mlčte!" dodal Gryfon, dříve než Alenka mohla opět ústa otevřít. Falešná Želva pokračovala:

   - Прикуси язика! - докинув Грифон, хоч Аліса не встигла й озватися.

   "Dostalo se nám toho nejlepšího vzdělání - ba chodily jsme do školy každý den --"

   - Ми здобули блискучу освіту, - провадив Казна-Що-Не-Черепаха, - бо ходили до школи щодня. .

   "Já jsem také chodila do školy denně," řekla Alenka, "a moje sestra byla v pensionátě. Tak nemusíte být tak příliš pyšná."

   - Чим тут хвалитися, - сказала Аліса. - я теж ходила до школи щодня.

   "A byly tam také mimořádné předměty?" otázala se Falešná Želva poněkud úzkostlivě.

   - До якої? З додатковими предметами? - занепокоївся Казна-Що-Не-Черепаха.

   "Ano," řekla Alena, "franština a klavír."

   - Авжеж, - відповіла Аліса, - ми вивчали французьку та музику.

   "A prádlo?" řekla Falešná Želva.

   - А прання?

   "Zajisté že ne," řekla Alenka s nevolí.

   - Яке ще прання? - обурилася Аліса.

   "Ah! - to nemohl být žádný dobrý pensionát," řekla Falešná Želva .se značným ulehčením. "To v našem jsem měly na konci školního účtu: ,franština, klavír a - prádlo - mimořádně`."

   Казна-Що-Не-Черепасі явно відлягло від серця.

    - Виходить, освіта у вас була не найкраща, - сказав він. - А в нас у школі до рахунку завжди приписували: "Доплата: французька, музика і прання".

   "Toho jste mnoho nemohly potřebovat," řekla Alenka, "když jste žily na dněmořském."

   - Сумніваюся, щоб на дні моря була потреба в такому предметі, - зауважила Аліса.

   "Já si to také nemohla dovolit brát," řekla Falešná Želva s povzdechem; "já měla jen povinné předměty."

   - Мої статки не дозволяли мені його вивчати, - зітхнув Казна-Що-Не-Черепаха. - Я опанував тільки звичайний курс.

   "A které předměty byly povinné?" otázala se Alenka.

   - І яких же предметів вас навчали? - поцікавилася Аліса.

   "Nu, v první řaděovšem čpění a spaní," odpověděla Falešná Želva; "a pak různé druhy počtů, jako trojčení, čtveračení, zlomeniny a podobné. Ve vyšších třídách tomu říkali ,motyka`."

   - Спершу, як і належить, вчили чесати і пищати, - відповів Казна-Що-Не-Черепаха. - Далі йшли чотири дії матимачухи: добивання, відбивання, вноження і обділення.

   "Proč,motyka`?" odvážila se Alenka otázky.

   - Вперше чую про вноження, - ризикнула вставити слово Аліса. - Що воно таке?

   Gryfon zvedl oběruce v údivu. "Co! Ani to nechápete?" zvolal. "Doufám, že víte, co se dělá s motykou?"

   Грифон здивовано скинув до неба лапи.

    - Ніколи не чула про вноження! - вигукнув він. - А про вручення ти, сподіваюся, чула?

   "Ano," řekla Alenka. "Kope."

   - Чула - розгублено відповіла Аліса.

   "No tak," pokračoval Gryfon; "a jestliže potom nevíte, pročse těm vyšším počtům říká motyka, pak musíte být úplný blbeček."

   - Ну тоді, - не вгавав Грифон, - якщо ти не знаєш, що таке вноження, то ти просто дурка, та й годі!

   Alenku to nepovzbudilo, aby v této věci kladla další otázky, obrátila se tedy k Falešné Želvě a řekla: "A co jiného jste se učili?"

   Заглиблюватися далі в це питання Алісі не стало духу, тож вона обернулася до Казна-Що-Не-Черепахи:

    - А чого вас навчали ще?

   "Nu - tak tu byla za prvé mysterie," odpověděla Falešná Želva, odpočítávajíc předměty na svých ploutvích, " - mysterie stará, střední a nová - a pak mořepis; - a pak různé druhy krášlení; učitelem krášlení byl starý úhořa ten přicházel jednou týdněa učil nás také lisování a natahování."

   - Усяких премудрощів, - відповів той і почав перелічувати, загинаючи ласти: - Премудрощів стародавнього і сучасного Аморезнавства, Гастрономії, Дригонометрії... Дригонометром у нас був старий морський вугор, він з'являвся раз на тиждень. А на уроці Хвісткультури він навіть учив нас художнього хвостоспіралювання.

   "Jak jste to dělali?" řekla Alenka.

   - І як воно виглядало? - поцікавилася Аліса.

   "Mněje to těžko předvést," řekla Falešná Želva, "jsem na to příliš tuhá. A Gryfon k němu nechodil."

   - На жаль, не можу показати сам, - розвів ластами Казна-Що-Не-Черепаха. - Надто я відтоді зашкаруб. А Грифон узагалі цього не вчився.

   "Neměl kdy," řekl Gryfon, "já bral klasické předměty. Učil nás starý červotoč."

   - Я не мав часу, - зізнався Грифон. - Зате я брав мороки у старого краба. То був класичний мучитель. О, ті класики!..

   "K tomu já nechodila," řekla Falešná Želva s povzdechem; "říkali, že učí látaniněa brečtině."

   - На жаль, я не ходив до нього на уроки, - зітхнув Казна-Що-Не-Черепаха. - Казали, він дуже добре знався на забиванні баків?

   "Ano, brečtině, brečtině," řekl Gryfon, a tu opět povzdechl on, a oběstvoření skryla tváře do pracek.

   - Достеменно так... о, так!.. Його мороки забивали памороки! Незрівнянний мучитель! - і собі зітхнув Грифон.

    І обоє, затуливши обличчя, схилили голови.

   "A kolik hodin dennějste měli?" zeptala se Alenka, rychle měníc předmět hovoru.

   - А скільки годин на день тривала ваша наука? - поквапилася Аліса змінити тему.

   "Tak prvý den to bylo deset hodin," řekla Falešná Želva; "druhý den devět, a tak dále."

   - Десять уроків першого дня, дев'ять - другого, і так далі, - пояснив Казна-Що-Не-Черепаха.

   "Jaký podivný rozvrh!" zvolala Alenka.

   - Ну й чудернацький розклад! - вигукнула Аліса.

   "Říká se jim hodiny," poznamenal Gryfon, "protože se s nimi na konec hodí."

   - Того воно й неука, - зауважив Грифон, - що день у день коротшає.

   Tato myšlenka byla pro Alenku tak nová, že se nad ní na chvíli zamyslila, než položila další otázku. "A to tedy jedenáctý den muselo být prázdno?"

   Ця думка була настільки нова й несподівана, що Аліса мусила подумати трішечки довше^

    - Виходить, одинадцятий день був вихідний? - нарешті спитала вона.

   "Ovšemže bylo," řekla Falešná Želva.

   - Звичайно, - сказав Казна-Що-Не-Черепаха.

   "A jak to potom bylo dvanáctého dne?" pokračovala Alenka zvědavě.

   - А що ви робили дванадцятого дня? - не вгавала Аліса.

   "Tak to už je dost o těch hodinách," přerušil je Gryfon rozhodným tónem; "povězte jí teď něco o hrách."

   - Досить про мороки! - рішуче урвав Грифон. - Розкажи-но їй дещо про наші забави...

Text from ae-lib.org.ua