ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ

   Falešná Želva zhluboka povzdechla a přejela si hřbetem jedné pracky oči. Podívala se na Alenku a pokusila se promluvit, avšak na několik okamžikůjí vzlykot dusil hlas. "Úplnějako kdyby měla v hrdle kost," řekl Gryfon a začal s ní třásti a bouchati jí do zad. Konečněnabyla Falešná Želva hlasu a se slzami, které jí stékaly po tváři, pokračovala:

   De Soepschildpad zuchtte diep en droogde zijn ogen met de rug van een van zijn vinnen. Hij keek naar Alice en probeerde iets te zeggen, maar de snikken verstikten zijn stem. ‘Het lijkt wel of hij een graat in zijn keel heeft,’ zei de Griffioen en hij begon hem te schudden en op zijn rug te kloppen. Tenslotte kwam de stem van de Soepschildpad terug en terwijl de tranen langs zijn wangen biggelden, ging hij verder:

   "Snad jste ani nestrávilamnoho svého života pod mořem ("To jsem nestrávila," řekla Alenka) " a snad jste ani nikdy nebyla představena mořskému raku --" (Alenka už začala: "Ó, jednou jsem okusila - -"ale rychle se zarazila a řekla: "Ne, nikdy") "- a nemůžete si tedy ani představit, jak krásná věc je Čtverylka Mořských Raků!"

   ‘Je hebt misschien niet lang onder in de zee gewoond!’ (‘Daar heb ik nog nooit gewoond,’ zei Alice) - ‘en misschien ben je zelfs nog nooit op bezoek geweest bij een zeekrab -’ (Alice begon te zeggen: ‘Ik proefde eens -’, maar zij slikte het haastig weer in en zei: ‘Nee nooit’) - ‘dus heb je ook geen idee hoe heerlijk een zeekrab-quadrille is.’

   "Ne, to opravdu nemohu," řekla Alenka. "Jaký je to tanec?"

   ‘Nee,’ zei Alice, ‘wat is dat voor een dans?’

   "Nu," řekl Gryfon, napřed se postavíte do řady podél mořského břehu - -"

   ‘Kijk,’ zei de Griffioen, ‘je gaat eerst in een rij op het strand staan -’

   "Do dvou řad!" zvolala Falešná Želva. "Tuleni,želvy a tak dále; a pak, když jste vyčistili břeh od mořských ježkůa podobné havěti -"

   ‘In twee rijen!’ schreeuwde de Soepschildpad, ‘zeehonden, schildpadden enzovoort en als je dan de kwallen hebt opgeruimd -’

   "To obyčejnězabere nějakou chvíli," přerušil ji Gryfon.

   ‘Dat kost meestal veel tijd,’ onderbrak de Griffioen.

   "- - uděláte dva kroky vpřed - -"

   ‘Dan ga je twee aan twee naar voren -’

   "Každá máte mořského raka za tanečníka!" volal Gryfon.

   ‘Ieder met een zeekrab als dame,’ schreeuwde de Griffioen.

   "Ovšem," řekla Falešná Želva, "dva kroky dopředu, každá se svým tanečníkem –"

   ‘Natuurlijk,’ zei de Soepschildpad, ‘en met zijn tweeën naar voren -’

   "--vystřídáte mořské raky a uděláte dva kroky vzad v tomtéž pořádku," křičel Gryfon.

   ‘Changez de crabes en terug in dezelfde volgorde,’ vervolgde de Soepschildpad.

   "- a pak, víte," pokračovala Falešná Želva, "hodíte -"

   ‘- en dan, weet je,’ ging de Soepschildpad verder, ‘dan gooi je -’

   "Své raky!" zavýskl Gryfon, vyskakuje do vzduchu.

   ‘- de zeekrabben!’ riep de Griffioen en sprong in de lucht.

   "--jak nejdále do moře můžete --"

   ‘- zover als je kunt in zee -’.

   "Plavete za nimi!" zaječel Gryfon.

   ‘- je zwemt ze achterna!’ gilde de Griffioen.

   "Uděláte v moři kotrmelec!" vřískala Falešná Želva, divoce kolem poskakujíc.

   ‘ -maakt een buiteling in de zee!’ schreeuwde de Soepschildpad en maakte wilde capriolen.

   "Opět vystřídáte tanečníky!" řval Gryfon.

   ‘- en weer: Changez de crabes!’ krijste de Griffioen.

   "Zpátky na břeh, a - to je celá první figura," řekla Falešná Želva, klesajíc náhle hlasem; a oběstvoření, která tu byla poskakovala jako šílená, usedla opět velmi smutněa tiše a pohlížela na Alenku.

   ‘- en je gaat weer aan land en dat is de eerste figuur,’ zei de Soepschildpad. Zijnstem brak plotseling af en de twee beesten die als gekken in het rond hadden gedanst gingen heel treurig en stil weer zitten en keken Alice aan.

   "Je to jistěvelmi pěkný tanec," řekla Alenka nejistě.

   ‘Dat moet een heel leuke danszijn,’zei Alice schuchter.

   "Chtěla byste ho kousek vidět?" otázala se Falešná Želva.

   ‘Wil je eens zien hoe het gaat?’ zei de Soepschildpad.

   "Ó zajisté, velice," řekla Alenka.

   ‘Heel graag,’ zei Alice.

   "Zkusme první figuru !" řekla Falešná Želva Gryfonovi. "Můžeme se obejít bez mořských raků, víte. Kdo bude zpívat?"

   ‘Laten we de eerste figuur eens proberen!’ zei de Soepschildpad, ‘het gaat best zonder zeekrabben, weet je. Wie zingt erbij?’

   "Oh, vy zpívejte," řekl Gryfon, "já už zapomněl slova."

   ‘Jij,’ zei de Griffioen, ‘ik heb de woorden vergeten.’

   Začali tedy vážněa slavnostně tančiti kolem Alenky, tu a tam jí šlapajíce na prsty, když se k ní dostali příliš blízko, a mávajíce si do taktu předními tlapami; a Falešná Želva k tomu prozpěvovala velmi pomalu a smutnětoto:

   Toen begonnen ze plechtig om Alice heen te dansen. Zo nu en dan trapten ze haar op de tenen als ze te dicht bij haar kwamen en zij wuifden met hun voorpoten om de maat aan te geven, terwijl de Soepschildpad heel langzaam en treurig zong:

   ",Nešel byste trochu rychleji?` řekla šneku bělice; ,na paty mi šlape ježek, do zad píchá velice.

‘Loopt u toch een beetje vlugger,’
    zei een witvis tot een slak,
 ‘Er zit een bruinvis op mijn hielen
    en die trapt me op mijn hak.

   Hned; jak želvy, mořští raci, tísní se u plece plec; na písku to všechno čeká, půjdem-li též na tanec.

Kijk de zeekrab en de schildpad
   zwemmen samen naar de kant,
 En de anderen staan te wachten
   om te dansen op het strand.

   Půjdeš-li, či nepůjdeš-li, půjdeš-li, či nepůjdeš-li s nimi na tanec? Půjdeš-li, či nepůjdeš-li, půjdeš-ti, či nepůjdeš-li ` s nimi na tanec?

Danst u nu met me mee, danst u niet met me mee,
 Danst u nu met me mee, we dansen hand in hand,
 We dansen eerst naar voren, dan naar de andre kant,
 En we dansen hand in hand.’

   ,Vždyťty nemáš ani zdání, jak to duši lahodí, když nás pozvednou a s humry do moře nás vyhodí!´ Šnek však řekl: ,Jaká dálka!` - tvářměl jako mazanec, - že děkuje za pozvání, nepůjde však na tanec.

‘O het zal zo prettig wezen,
   u hebt werklijk geen idee,
 Want zij gooien u tenslotte
   als een zeekrab in de zee,’
 Maar de slak was 't te lang zwemmen
   en zij keek eens naar de kant,
 En zij dankt de witvis vriendlijk,
   maar zij danst niet op het strand.

   Že nepůjde, že nemůže, že nepůjde, že nemůže s nimi na tanec. Že nepůjde, že nemůže, že nepůjde, že nemůže s nimi na tanec.

Zij danst niet in de zee, zij danst niet met hem mee,
 Zij danst niet in de zee, zij danst niet hand in hand,
 Zij danst niet eerst naar voren, niet naar de andre kant,
 Zij danst niet hand in hand.

   ,Co je na tom, jaká dálka?` řekla Želva, ,dobře víš, čím dál od našeho břehu, tím jsi protějšímu blíž. Nevíš-li, že břeh za mořem, špatný jsi to vzdělanec. Tož nebledni, milý šneku, a pojďs námi na tanec.

‘ Wat geeft het nu hoe ver het is,’
   zei de verliefde vis,
 ‘'k Weet zeker dat het andre strand
   nog heel wat verder is.
 Het Engelse is 't verste af
   en 't Franse aan deze kant,
 Neem uw gemak mijn lieve slak,
   maar dans met mij op 't strand.

   Půjdeš-li, či nepůjdeš-li, půjdeš-li, či nepůjdeš-li s námi na tanec? Půjdeš-li, či nepůjdeš-li, půjdeš-li, či nepůjdeš-li s nimi na tanec?` "

Danst u nu met me mee, danst u niet met me mee,
 Danst u nu met me mee, we dansen hand in hand,
 We dansen eerst naar voren, dan naar de andre kant
 We dansen hand in hand.

   "Děkuji vám, je to velmi zajímavá podívaná na takový tanec," řekla Alenka, šťastna, že už je po něm; "a zvlášťse mi líbí ta podivná písnička o bělici!"

   ‘Dank u, 't is een heel interessante dans,’ zei Alice, die heel blij was dat het eindelijk uit was ‘en dat liedje over die witvis vind ik erg leuk!’

   "Ó, co se týče bělic," řekla Falešná Želva, "ony - - viděla jste už, ovšem, bělici?"

   ‘O ja die witvis,’ zei de Soepschildpad, ‘je kent hem natuurlijk -’

   "Ano," řekla Alenka, která si vzpomněla, že u strýčka v Anglii mívali k obědu smažené ryby, kterým říkali bělice; na talíři je vždy dostávali stočené do kroužku, s ocáskem prostrčeným hubou ryby. "Ano," řekla, "často jsem je viděla u ob --" a rychle se zarazila.

   ‘Ja,’ zei Alice, ‘bij het eet-’ - ze slikte de woorden haastig in.

   "Nevím, kde je Ob," řekla Falešná Želva, "ale viděla-li jste je tak často, pak víte, jak vypadají."

   ‘Nu,’ zei de Soepschildpad, ‘dan weet je ook hoe witvissen er uit zien.’

   "Myslím, že ano," řekla Alenka zamyšleně. "Drží si ocásek v huběa jsou posypány drobty."

   ‘Zeker,’ zei Alice peinzend, ‘ze hebben hun staart in hun mond en ze zijn helemaal bedekt met paneermeel.’

   "S těmi drobty nemáte pravdu," řekla Falešná Želva, "drobty by se z nich v moři smyly. Ale ocásky mají v hubách; a důvod je ten --" a zde Falešná Želva zívla a zavřela oči. "Řekněte jí, jaký to má důvod a tak dále," řekla Gryfonovi.

   ‘Dat is niet waar,’ zei de Soepschildpad, ‘dat paneermeel zou afspoelen in zee. Maar ze hebben inderdaad hun staart in hun mond en de reden daarvan is -’ Hier geeuwde de Soepschildpad en sloot zijn ogen. ‘Vertel jij het haar,’ zei hij tot de Griffioen.

   "Důvod je ten," řekl Gryfon, "že se chtěly za každou cenu účastnit tance s humry. Tož byly vyhozeny do moře. A tož musely dlouho a daleko letět. A tož popadly ocásky do huby. A pak je už nemohly dostat ven. Tož to je všechno.

   ‘Ze wilden met de zeekrabben dansen. Ze werden in zee gegooid. Ze moesten een heel stuk vallen. Hun staarten kwamen in hun mond. Ze konden die er niet meer uit krijgen. Dat is alles.’

   "Děkuji," řekla Alenka, "to je velmi zajímavé. Nikdy jsem toho o bělících tolik neslyšela."

   ‘Dank u,’ zei Alice, ‘dat is heel interessant, ‘ik heb nog nooit zoveel over witvissen geweten.’

   "Mohu vám toho povědět ještěvíce, když vás to zajímá, řekl Gryfon. "Víte, pročse jim říká bělice?"

   ‘Ik kan je nog veel meer vertellen als je wilt,’ zei de Griffioen, ‘weet je waarom zij “witvis” heten?’

   "Na to jsem nikdy nepomyslila," řekla Alenka. "Proč?"

   ‘Daar heb ik nog nooit over nagedacht,’ zei Alice.

   "Užívají se na boty a střevíce," odpověděl Gryfon velmi slavnostně.

   ‘Zij poetsen de laarzen en schoenen,’ antwoordde de Griffioen heel plechtig.

   Alenku tato odpověďdokonale zmátla. "Na boty a střevíce?" opakovala udiveným hlasem.

   Alice begreep dit niet. ‘Zij poetsen de laarzen en schoenen?’ herhaalde zij verwonderd.

   "No, co užíváte vy na své střevíce?" řekl Gryfon. "Chci říci, čím jim dodáváte takového lesku?"

   ‘Als jij smerige schoenen hebt?’ zei de Griffioen, ‘hoe krijg je ze dan weer glanzend?’

   Alenka se naňpodívala a po chvíli rozmýšlení odpověděla: "Nu - černidlem, myslím."

   Alice keek naar haar schoenen en dacht even na voor zij antwoordde: ‘Wel met schoensmeer denk ik.’

   "Boty a střevíce pod mořem," řekl Gryfon hlubokým hlasem "se leští bělicí. Tak teďto víte. Každý pulec vám to mohl říci."

   ‘Precies,’ zei de Griffioen met een diepe stem, ‘smeerschoenen poets je met schoensmeer, maar hier onder de zee zijn ze wit en de witvis is de vis die de schoenen wit. Snap je? - Maar vertel nu eens van jouw avonturen!’

   Po chvíli mlčení Gryfon dodal: "Nu, a teďnám vy povězte něco o svých příhodách."

   "O svých příhodách bych vám mohla vyprávět - jenom pokud se přihodily od dnešního rána," řekla Alenka trochu rozpačitě, "vzpomínat na včerejšek by nemělo smyslu, protože včera jsem byla někým jiným, než jsem dnes."

   ‘Ik wil u die wel vertellen,’ zei Alice een beetje verlegen, ‘van vanmorgen af - die van gisteren hebben er niets mee te maken, toen was ik iemand anders.’

   "To nám musíte vysvětlit," řekla Falešná Želva.

   ‘Verklaar dat eens nader,’ zei de Soepschildpad.

   "Ne, ne! Napřed vyprávět!" zvolal Gryfon netrpělivým hlasem. "Vysvětlování vždycky zabere strašněmnoho času."

   ‘Nee, nee, eerst de avonturen,’ zei de Griffioen ongeduldig, ‘verklaringen duren zo verschrikkelijk lang.’

   Alenka jim tedy začala vyprávět své dobrodružství od chvíle, kdy poprvé uviděla Bílého Králíka. Zpočátku byla trochu nejistá a ustrašená - oběta stvoření se k ní tlačila tak blízko, každé z jedné strany, a tak neuvěřitelnědokořán otvírala oči a huby - ale jak se rozpovídala, přibývalo jí odvahy a jistoty. Její posluchači zachovávali úplný klid, až se dostala k oné části svého vyprávění, kde měla Housence odříkávat Večer před svatým Janem, a jak jí při tom přicházela na jazyk slova úplnějiná, než se ve škole učila; a tu Falešná Želva zdlouha nabrala dechu a řekla: "To je velmi podivné."

   Dus begon Alice haar avonturen te vertellen van de eerste keer af dat zij het Witte Konijn had gezien. In het begin was ze wel een beetje zenuwachtig, want de twee dieren zaten erg dicht bij haar, ieder aan een kant, en deden hun ogen en mond zo verschrikkelijk wijd open, maar onder het vertellen kwam ze meer op haar gemak. Haar toehoorders waren heel stil tot zij aan het ogenblik kwam dat zij Oud zijt gij Paai Witbol op moest zeggen en alle woorden veranderd waren. Toen zuchtte de Soepschildpad heel diep en zei: ‘Dat is heel merkwaardig.’

   "To je tak podivné, jak to jen podivné může být," řekl Gryfon.

   ‘Dat is zo merkwaardig als iets maar zijn kan,’ zei de Griffioen.

   "Přicházela jí slova úplnějiná!" opakovala Falešná Želva zamyšleně. "Ráda bych ji slyšela něco odříkávat. Řekněte jí, aby začala," a dívala se na Gryfona, jako by ten měl nějakou moc nad Alenkou.

   ‘De woorden waren allemaal veranderd!’ herhaalde de Soepschildpad peinzend, ‘ik zou haar wel eens iets op horen willen zeggen. Zeg haar dat ze dat doet.’ Hij keek naar de Griffioen alsof die enig gezag had over Alice.

   "Vstaňte a přeříkejte nám Jak vlny osením," řekl Gryfon.

   ‘Sta op en zeg 't Is de stem van de luilak op’ zei de Griffioen.

   "Jak tu všechna ta stvoření člověka komandují - ještěaby jim úlohy opakoval!" pomyslila si Alenka. "To bych mohla rovnou být ve škole." Nicméněvstala a začala odříkávat báseň, kterou se sice ve škole ještěneučila, kterou však znala od své starší sestry. Hlavu však měla tak plnu Čtverylky Mořských Raků, že ani nevěděla, co odříkává, a slova, která z ní vycházela, byla opravdu velmi podivná:

   ‘Die beesten doen niets dan commanderen en lessen op laten zeggen,’ dacht Alice, ‘ik kan net zo goed naar school gaan.’ Maar zij stond toch op en begon het versje op te zeggen. Alleen was haar hoofd zo vol van de Zeekrab dat zij amper wist wat ze zei en de woorden klonken dan ook weer heel vreemd.

"Jak vlny osením, tak Humr asi
 si čechrá kartáčem své dlouhé vlasy.
 Když do ruda ho příliš uvařili,
 kol čela posýpá si cukr bílý;
 jak kachna víčkem oka, nosem tak
 si rovná oběnohy Mořský Rak.
 Jak často v suchý tu když písek klesá,
 on na hrdinské výboje se smlouvá,
 však žraloky když moře kol se vzdouvá,
 je do odlivu tich; pak znovu plesá.
 Pak snívá, ukolébán hudbou zoře,
 že císařem je čínským, pánem moře."

't Is de stem van de zeekrab. Hij zei ‘'k ben te gaar,
 Als jij me te bruin bakt, suiker in mijn haar.’
 Zoals een eend met zijn ooglid, trekt hij met zijn snuit
 Zijn knopen en zijn riem recht, zijn voortenen uit.
 Als het eb is en droog, is hij blij als een gaai
 En spreekt op minachtende toon van de haai,
 Maar als de vloed stijgt en de haaien zijn heen
 Sterft zijn stem in een bevend en klaaglijk geween.

   "To je jiné, než jak já jsem se učil, když jsem chodil do školy," řekl Gryfon.

   ‘Dat is heel wat anders dan ik als kind leerde,’ zei de Griffioen.

   "Nu, já tu báseňneznám," řekla Falešná Želva, "ale zní to jako neobyčejný nesmysl."

   ‘Ik heb het nog nooit gehoord,’ zei de Soepschildpad, ‘maar het lijkt me volkomen onzin.’

   Alenka neříkala nic; usedla a zakryla si tváře rukama, přemýšlejíc zmatena, zda se kdy něco zase stane přirozeným způsobem.

   Alice zei niets, ze zat op de grond met haar gezicht in haar handen en vroeg zich af of de dingen wel ooit weer gewoon zouden worden.

   "Chtěla bych to mít vysvětleno," řekla Falešná Želva.

   ‘Ik zou er wel eens een verklaring van willen horen,’ zei de Soepschildpad.

   "To ona nemůže vysvětlit," spěšně řekl Gryfon. "Jen pokračujte - další sloku!"

   ‘Zij kan het niet verklaren,’ zei de Griffioen haastig, ‘ga verder met het volgende couplet.’

   "Ale s těma nohama?" trvala na svém Falešná Želva. "Jak si může nosem rovnat nohy, víte?

   ‘Maar die tenen?’ hield de Soepschildpad aan, ‘hoe kon hij die uittrekken met zijn snuit?’

   "To je první postavení v tanci," řekla Alenka; ale byla z toho všeho sama hroznězmatena a toužila po změněhovoru.

   ‘'t Is de eerste pas bij het dansen,’ zei Alice, maar zij was helemaal in de war door dit alles en wou graag van het onderwerp afstappen.

   "Jen pokračujte, následující sloku," opakoval Gryfon; "začíná, myslím, slovy Je nevolno mi..."

   ‘Ga verder met het volgende couplet,’ zei de Griffioen weer, ‘het begint met de woorden Ik kwam langs zijn tuin. -’

   Alenka se netroufala neuposlechnout, ačkoli si byla jista, že to zase vyjde úplněšpatně, a pokračovala chvějícím se hlasem:

   Alice dorst niet ongehoorzaam te zijn, hoewel zij wist dat het weer helemaal verkeerd zoulopen en zij ging met een bevende stem verder:

"Je nevolno mu často u večeře,
 když Pardál navštíví ho se Sovou,
 a zasednuvše za stůl v jizby šeře
 si poručí hned dvakrát vepřovou.
 ,Pryč, skromnosti!`, dí Sova: ,Žízní hynem!`
 ,Moc jste se najedli,` dí Mořský Rak.
 Snad osvěží je z mořské soli vínem,
 snad rozepne si Pardál nový frak;
 až perlou v číši mořská sůl se vznítí,
 a banket skončí se --"

Ik kwam langs zijn tuin en ik zag met één oog
 Hoe de panter de uil om een jachtbuit bedroog,
 De panter at vlees en pasteitjes en jus,
 En de uil was lakei en kreeg niets van 't menu.
 Maar hij vond het dan goed als een eerlijk besluit
 Dat zijn dienaar de lepel naar huis nam als buit.
 Zelf greep hij het mes en de vork met een snauw
 En besloot het banket -

   "Co to má za smysl opakovat všechny ty krámy," přerušila ji Falešná Želva, "když to postupněnevysvětlíte? Je to daleko nejzmatenější věc, jakou jsem já kdy slyšela!"

   ‘Wat heeft het voor zin om al die onzin op te zeggen,’ onderbrak de Soepschildpad, ‘als je het toch niet kunt verklaren? Het is verreweg de grootste dwaasheid, die ik ooit gehoord heb!’

   "Ano, myslím, že uděláte lépe, když toho necháte," řekl Gryfon; a Alenka byla jen ráda, že ho mohla poslechnout.

   ‘Ik vind ook dat je beter op kunt houden,’ zei de Griffioen en Alice was daar heel blij om.

   "Máme vám předvésti další figuru Mořské čtverylky?" pokračoval Gryfon. "Nebo byste raději chtěla, aby vám Falešná Želva zazpívala píseň?"

   ‘Zullen we een andere figuur van de Zeekrabquadrille dansen?’ ging de Griffioen verder, ‘of wil je dat de Soepschildpad een lied voor je zingt?’

   "Ó, prosím píseň, když bude Falešná Želva tak laskava", odpověděla Alenka tak dychtivě, že Gryfon řekl pohrdavým a trochu uraženým tónem: "Hm! Proti gustu se nedá nic namítat. Zazpívejte jí Želví polévku, ano, kolegyně?"

   ‘O een liedje alstublieft, als de Soepschildpad zo vriendelijk wil zijn,’ antwoordde Alice zo snel dat de Griffioen nogal beledigd zei: ‘Hm, over smaak valt niet te twisten. Zing Schildpadsoep voor haar, wil je?’

   Falešná Želva zhluboka povzdychla a začala, hlasem, jenž se chvílemi dusil vzlykotem, zpívati:

   De Soepschildpad zuchtte diep en begon met een stem die zo nu en dan verstikt werd in tranen dit lied te zingen:

"O krásná polévko vzácná a zelená,
 zda najdu k chvále tvé slova dost plamenná?
 Kdo by se pro tebe nezřekl spasení?
 Polévko večera, moje potěšení!
 Polévko večera, moje potěšení!
 Ó krá-á-ásná po-o-lévko!
 O krá-á-ásná po-o-lévko!
 Po-o-lévko ve-e-ečera,
 O krásná, krásná, vzácná polévko!

Heerlijke soep, graag mag ik u zien,
 Opgediend in de soepterrien!
 Wie komt niet als ik daarvoor roep?
 Soep voor het avondmaal, heerlijke soep!
 Soep voor het avondmaal, heerlijke soep!
 Heee - eeerlijke Soeoe - oeoep!
 Heee - eeerlijke Soeoe - oeoep!
 Soe-oep voor het a-a-avondmaal,
 Heerlijke, heerlijke Soep!

Ó krásná polévko! Kdo nevzdal by se ryb,
 zvěřiny a všech mas, že chutnaj sebelíp?
 Kdo nedal by své vše, poslední halířek
 za tebe, polévko, nejmenší talířek?
 Za tebe, polévko, nejmenší talířek?
 Ó krá-á-ásná po-o-lévko!
 O krá-á-ásná po-o-lévko!
 Po-o-lévko ve-e-ečera,
 O krásná, krásná, vzácná polévko!"

Heerlijke Soep! Wie geeft om vis,
 Vlees en wat er verder is?
 Wie geeft niet nog gaarne toe
 potten vol voedsel voor een bord Soep?
 Potten vol voedsel voor een bord Soep?
 Heee - eeerlijke Soeoe - oeoep!
 Heee - eeerlijke Soeoe - oeoep!
 Soe-oep voor het a-a-avondmaal,
 Heerlijke, heer LIJKE SOEP!

   "Ještějednou sbor!" zvolal Gryfon, a Falešná Želva jej právězačala opakovat, když se z dálky ozvalo volání: "Líčení se začíná!"

   ‘Nog eens het refrein!’ schreeuwde de Griffioen en de Soepschildpad was net opnieuw begonnen, toen zij in de verte hoorden roepen: ‘De rechtszitting begint.’

   "Pojďte za mnou!" zvolal Gryfon, a vzav Alenku za ruku odkvapil, nečekaje na konec písně.

   ‘Kom mee,’ riep de Griffioen, greep Alice bij de hand en holde weg zonder het eind van het lied af te wachten.

   "Jaké je to líčení?" ptala se Alenka popadajíc dech, jak utíkali; ale Gryfon jenom odpověděl: "Pojďte za mnou!" a uháněl ještěrychleji, zatímco z dáli slaběji a slaběji, nesena větříkem, jenž je následoval, doznívala smutná slova sboru:

   ‘Wat voor een rechtszitting?’ hijgde Alice terwijl zij meeholde. Maar de Griffioen antwoordde enkel: ‘Kom mee!’ en holde nog harder en het briesje dat hen volgde, droeg hun steeds vager de treurige woorden achterna:

"Po-o-lévko ve-e-ečera,
 ó krásná, krásná, vzácná polévko!"

Soe-oep voor het a-a-avondmaal,
 Heerlijke, heerlijke Soep!